Jste spolu už 35 let, co vás drží pohromadě i poté, co vaše děti opustily rodné hnízdo?
Vášáryová: Jsme ještě pořád hnízdo, do kterého se létá pro pohodu a radu. A kromě toho máme v bytě dvě oddělené pracovny a každý svou televizi a knihovnu. Výrazně tím ubývá prostoru pro konflikt a nedostatek soukromého prostoru. Někdy si dokonce zavoláme mobilem.
Lasica: Spolu nás drží porozumění.
Máte dvě dcery, Hanu a Žofii. Je něco, čím vás už dospělé děti rozčilují, nebo vám dělají jen samou radost?
Vášáryová: Své dcery jsme vychovali – ony říkají, že dobře, čímž naše role mravokárců nadobro skončila. Jsou dospělé a my se kocháme jejich úspěchy, toť vše. Nebudeme přece vychovávat dospělé lidi!
Lasica: Dělají nám jen samou radost, jsou to skvělá děvčata.
Máte i vnoučata. Předháníte se v jejich rozmazlování?
Vášáryová: V rozhovoru v nějakém časopisu s mojí dcerou Hanou jsem se dozvěděla, že jsme byli velice přísní rodiče. Takže když trochu zněžníme, snad to bude v pořádku.
Lasica: Moje žena je nerozmazluje, ale vychovává. Čte jim, zpívá, vypráví pohádky. Já je rozmazluji sladkostmi, šatečkami a hračkami.
Oba stále pracujete. Dokážete si představit, že byste odešli do důchodu a jen si užívali volna?
Lasica: Já si umím představit, že bych nedělal nic, moje žena si to představit nedokáže. Má stále plány a je pořád aktivní.
Vášáryová: Občas nás to napadne, možná ve chvíli, kdy se Milan vrátí ze zájezdu divadla do Humenného či Košic a já přijedu z Krakova ve sněhové vánici. Ale jinak jsme lidé činorodí, dokonce ani neplánujeme dovolené. Neumím si představit, že bychom chodili denně na tu samou pláž s tím samým slunečníkem.
Kdo z vás dvou přestane pracovat dřív?
Lasica: My už vlastně oficiálně v důchodu jsme, ale nevšímáme si toho.
Vášáryová: Nemáme dům, ani lavičku před ním, kam bychom si sedli s rukama složenýma v klíně. Takže důchod, rozumějte nedocházení do práce, se nekoná. Někdy mám dokonce dojem, že pracujeme víc než dřív.
Má váš partner nějaký koníček, který vás vyloženě nebaví?
Vášáryová: Můj muž miluje filmy. Když má večer volno, stihne si pustit i tři po sobě. To bych neunesla. Mým koníčkem je klavír, což zas nemusí on. Ale já si dávám sluchátka.
Lasica: Luští sudoku. To není nic pro mne. Já chodím do kaváren, jsem kavárenský povaleč, to ona není.
Kdo jako herec vás ve filmu víc pobaví, Satinský nebo Lasica?
Vášáryová: Julo Satinský, bohužel, leží kousek od naší ulice na hřbitově. Zůstal mi už jenom Lasica.
Máte zkušenost s herectvím i politikou. Byl by Milan Lasica dobrý politik?
Vášáryová: Tak jako si novinář neumí představit, co to znamená, „jít do politiky“ – a to se politikou denně zabývá – tak ani známý herec nemusí vědět, co to obnáší být denně na očích lidí a novinářů. Když jsem někdy prohrála volby, Milana to potěšilo. Podle toho soudím, že dává přednost filmům v klidu své pracovny a teplé večeři ode mne.
„Pan Lasica skloubil moudrost, vzdělanost a humor, je to skoro zázrak,“ napsala jedna z jeho fanynek na Facebooku. Na Slovensku i u nás je populární a vážený. Udělal ale v poslední době nějakou „blbost“?
Vášáryová: Internetem krouží dva články, pod kterými je podepsán. Je to typické lkaní a naříkání na dnešní „hrozné“ poměry, tak typické pro střední Evropu. Lidé mu vyjadřují podporu a lkají dál. Naštěstí na nesprávném hrobě, protože takovou skutečnou blbost bez kousku humoru by Milan nikdy nenapsal.
Lasica: Určitě. Ale nebudu to na sebe prozrazovat.
