Do batohu stačil zabalit gumáky, nějaké zdravotnické vybavení a občanku. Platný pas neměl, a ani by jej nestihl vyřídit. Za pouhých 24 hodin od okamžiku, co se dozvěděl, že má pomoci v povodní zasažené zoo v Tbilisi, už pracovník zlínské zoologické zahrady Roman Vrzal seděl v letadle.
„Byl jsem rád, že jsem aspoň naočkovaný proti žloutence. Řešit očkování by se určitě nestihlo. Vycestovali jsme hodně narychlo, nemuseli jsme mít ani víza, dokonce nás pustili jen na občanky,“ říká Vrzal, jenž byl členem českého týmu, který se minulé pondělí vydal pomoci přímo do Gruzie a před pár dny se vrátil.
Odborníci z tuzemských zahrad věděli, do čeho jdou, přesto byla skutečnost ještě daleko horší, než čekali. Hlavním úkolem bylo najít a vytáhnout uhynulá zvířata.
Extrémně složité to bylo hlavně proto, že v zahradě bylo místy až půl metru bahna.
„Nikdo nevěděl, kolik zvířat uhynulo a kolik uteklo. Podařilo se nám vyprostit asi sto mrtvých velkých zvířat. Byli mezi nimi medvědi, tygři, jaguáři, opice, lvi i hodně ptáků. Byl to velice smutný pohled,“ popisuje pracovník zlínské zoo.
Povodeň byla desetimetrová vlna, která s sebou brala vše
Se svými kolegy zažil i dramatické okamžiky, například když prohledával tygří klec.
„Všimli jsme si roztažených mříží. Řešili jsme, jestli tygr mohl utéct. A pět minut na to přišla zpráva, že v ulicích roztrhal člověka,“ vzpomíná na nejsložitější okamžiky.
On-line chat s šéfem záchranné mise v Tbilisi |
Povodeň se přes gruzínskou metropoli přehnala v noci ze 13. na 14. června a zoologickou zahradu nenávratně poničila. Vyžádala si i oběti na lidských životech, zemřeli tři pracovníci zoo, kteří se nestihli schovat.
„Lidé nám to popisovali jako obří desetimetrovou vlnu, která s sebou brala vše. Ředitel zahrady říkal, že když slyšel, že jde voda do zoo, vyrazil hned autem na místo. V okamžiku mu auto voda vzala a on s manželkou vylezli na klec, odkud je zachránili kolegové v člunu,“ líčí Vrzal.
Přes všechnu hrůzu, kterou viděl, zažil i pár hezkých okamžiků, například při záchraně tučňáků.
„Byli od oleje, museli jsme je očistit, omýt teplou vodou, vysušit novinami a celý tento proces několikrát zopakovat. Když pak vidíte, že začnou přijímat potravu, je to krásný pocit,“ usmál se.
