Jejich práce je nebezpečná a náročná. Dobrovolníci při pátrání po ostatcích padlých vojáků prohledávají zbytky rozstřílených tanků či transportérů, pročesávají zčernalá slunečnicová pole a zákopy plné min a nevybuchlých granátů. A to vše jen proto, aby zoufalé rodiny mohly pohřbít své mrtvé, píše Al Jazeera.
„Tohle je náš příspěvek, je to nejlepší způsob, jak můžeme pomoci v této hrozné válce,“ říká jeden z nich Igor Sljusar. „Když ne my, tak kdo?“ ptá se muž, který ještě před rokem pracoval jako ekonom v Kyjevě.
S kamarády z Unie národní paměti se zajímal o druhou světovou válku, objížděl bojiště na území bývalého Sovětského svazu a pátral po ostatcích padlých vojáků. Skutečný počet padlých v letech 1941 až 1945 totiž dalece předčil oficiální statistiky a ukrajinští nadšenci se snažili vrátit ostatky vojáků padlých ve Velké vlastenecké válce jejich rodinám.
Dnes je náplň jejich práce stejná, lidské ostatky na bojištích jsou však daleko čerstvější. Od doby, kdy na východě Ukrajiny začala válka s proruskými povstalci, uplynul více než rok. Konflikt si vyžádal více než 6 200 životů včetně 2 000 ukrajinských vojáků.
„Někdy se dostanete na bitevní pole a nevěříte, že je rok 2015,“ říká další z dobrovolníků Sergej Tkalenko. „Spíše to vypadá jako v roce 1942. To co jsme viděli, je šokující,“ dodává.
Zápach, toulaví psi a těla v rozkladu
Skupina dobrovolníků zachraňující těla padlých vojáků z bojišť Donbasu se zformovala v září loňského roku, kdy členové Unie národní paměti dostali neobvyklou žádost od ukrajinského ministerstva obrany. Povstalci na konci srpna dobyli strategicky položený vrchol Savur-Mohyla nedaleko města Snižne v Doněcké oblasti a na místě zůstaly desítky mrtvých ukrajinských vojáků (více čtěte zde).
Rebelové na své teritorium odmítli vpustit představitele ukrajinských úřadů a ministerstvo obrany tak potřebovalo pomoc, aby těla vojáků získalo zpět. To už byl úkol pro desítky členů Unie národní paměti. Zformovali novou jednotku, kterou pojmenovali Černé tulipány - podle sovětského nákladního letounu převážejícího v 80. letech těla sovětských vojáků z Afghánistánu.
V Donbasu je čekal hrůzný úkol. Zohavená těla vojáků se povalovala v ulicích měst a v polích, všude panoval příšerný zápach. K ostatkům se před nimi často dostala divoká zvířata a toulaví psi. „Všichni jsme si mysleli, že až uvidíme první tělo, tak to nezvládneme,“ popisuje Sljusar. „Pak už ale pokračujete, protože víte, že máte morální povinnost to udělat. Prostě je dáte do pytle a přesunete se k dalším,“ dodává.
S povstalci se baví o počasí
Od září Černé tulipány přivezly z bitevních polí více než 300 těl. Dělají to zadarmo, ukrajinská vláda je v jejich činnosti nijak nepodporuje. Vybavení včetně chladících kamionů na převážení těl dostávají darem.
Samostatnou kapitolou je vyjednávání s veliteli samozvané Doněcké lidové republiky, aby je nechali překročit nepřátelské linie. Na území rebelů je po celou dobu doprovází ozbrojenci. Povídají si s nimi o počasí, autech nebo o tom, co dělali před válkou. Politickým tématům se raději vyhýbají.
Těla dobrovolníci vozí do vládou kontrolovaných oblastí, kde se je pracovníci ukrajinského ministerstva obrany snaží identifikovat. Stovky rodin už své blízké pohřbily, další stovky na výsledky stále čekají. Márnice, kde se testuje DNA, jsou totiž přeplněné a nedostatečně vybavené.
