„Člověk neví, jestli se vrátí, když opouští dům,“ řekl jeden z kmenových vůdců pod podmínkou anonymity, poslední dobou totiž čelí četným hrozbám. „Nevíme, kdo jsou,“ říká další. „Nerozumíme jejich jazyku a nosí kukly, takže vidíme jen jejich oči,“ sdělil al-Džazíře.
I když se spekuluje o tom, že jsou cizinci členy Islámského státu, sami si tak neříkají a neoznačují je tak ani místní. Ve skupině jsou hlavně Čečenci a Uzbekové spolu s několika Tádžiky, Araby, Pákistánci a členy afghánského Talibanu. Islámské hnutí Uzbekistánu (IMU) a Čečenci se roky snaží proniknout do centrální Asie a IMU nedávno vyhlásil svou podporu IS.
Na skupině působící v Kundúzu je neobvyklá aktivní role žen. V okresu Čardara pomáhají mužům připravovat nálože, působí jako lékařky, účastní se prohledávání domů a vyučují islám. Nabádají vesničanky, aby nevycházely ven bez mužů, a jejich manžele, aby se chodili modlit do mešit.
Jako rakovina
Cizinci významně narušili život provincie. K vládním úředníkům se občané dostanou jedině s povolením. Zastavily se i stavební práce. „Říkají lidem, že bude ustavena nová vláda a že ta zahájí nové stavby,“ sdělil jeden kmenový stařešina.
Ozbrojenci obcházejí domy a žádají od obyvatel částky pohybující se od 5 000 po 300 tisíc afghání (2 500 až 126 000 korun), kontrolují vjezdy a výjezdy do města Kundúz a dohlížejí na to, aby všichni chodili do mešit. Starší dívky přestaly chodit do škol, mění se školní osnovy i uniformy školáků.
Cizinci jsou také v sousedních provinciích Tachár a Badachšán, kde sídlí jejich vedení. Podle zástupce badachšánského guvernéra Gul Muhammad Bedara přicházejí od té doby, co sousední Pákistán zahájil vojenské operace v Severním Vazíristánu. „Je tu teď přes 600 členů Talibanu. Je to jako rakovinový nádor. Zpočátku to bylo tak 100 afghánských Talibů. Pak se k nim přidalo 400 zahraničních bojovníků i s rodinami. Rakovina se rychle šíří,“ řekl Bedar.
Armádě se radikály nedaří vytlačit
Jeho slova dokládá i nedávný útok na afghánské vojáky, z nichž osmnáct zahynulo při útoku, polovinu ozbrojenci sťali, sedm je nezvěstných a jedenáct utrpělo zranění. Těla sťatých vojáků navíc byla jejich příbuzným navrácena s hlavami, která k nim nepatřily.
Afghánská armáda a její zahraniční spojenci v minulých letech podnikli několik rozsáhlých ofenziv proti Talibanu, ale dostat jej ze severních provincií se jim dosud nepodařilo. Situace se zlepšila vždy jen dočasně, radikálové se pouze přemístili. Bedar i jeho kolegové v Kundúzu říkají, že bez podstatnější podpory vlády je jejich vlastní boj proti Talibanu ztracenou bitvou. Potřebují víc vojska a zejména leteckou podporu. „Bez toho nemůžeme uspět,“ řekl Bedar.
