Jiní, jako Angela Merkelová, se v Moskvě jen pokloní u památníku, ale účast na přehlídce vypustí.
Nechtějí svou účastí legitimizovat oživování ruské imperiální dobyvačnosti.
V jádru věci je to celé samozřejmě spíše smutné. Památka obrovského množství sovětských vojáků, kteří položili život už jen za osvobození Československa od nacistických okupantů, si zaslouží hlubokou a hlavně nezpolitizovanou úctu.
Jistěže tehdejší sovětské velení v čele s maršálem Ivanem Stěpanovičem Koněvem nehledělo na počty obětí. Jistěže se sovětští vojáci na osvobozených územích včetně československých často chovali podobně krutě jako před nimi hitlerovská armáda, a nadto navýsost zlodějsky. Jistěže si Stalin celým svým vítězným tažením kolíkoval evropský terén pro svoje dobyvačné totalitní vize.
Ale to nic nemění na bilanci mrtvých rudoarmějců, k níž je nutné přistupovat s pokorou a vděkem.
Oč je ta souvislost významnější, o to je však trapnější, že ji Zeman zneužívá ve prospěch své proputinovské umanutosti. Devátého května zavzpomínejme na sovětské vojáky v dobrém, ale prezidentovi za jeho výlet do Kremlu netleskejme.
