Japonsko zbrojí. Straší ho čínské stíhačky u Okinawy i Severní Korea

Byla to jedna z jistot poválečného uspořádání světa: Japonsko je důsledně odzbrojené a úplně se zřeklo válčení. Jenže to už zdaleka neplatí. Tak, jako se nad Evropou potkávají spojenečtí a ruští piloti, na hranice japonského vzdušného prostoru ťukají Číňané. A nejen kvůli nim se Japonsko vrací mezi vojenské velmoci.

Tři sta sedmdesát devět ostrých bojových vzletů k letounům, které „klepaly“ na hranice vzdušného prostoru Japonska.

Tolik startů napočítali stíhači ze základny Naha na Okinawě za devítiměsíční období končící prosincem 2014. Letouny, k nimž startovaly, byly čínské a zmíněný počet startů byl šestkrát vyšší než za stejně dlouhé období v roce 2010, napsal během uplynulého týdne server The New York Times.

V průměru to vychází na téměř tři ostré starty za dva dny, což je mimochodem řádově „akčnější“ režim, než jaký mívají například čeští letci při ochraně nebe spojeneckých zemí NATO, kterou čas od času prověřují ruští letci (více o misích Air Policing čtěte zde).

Peking k hranicím japonského vzdušného prostoru neposílá jen neohrabaná výzvědná letadla, ale čas od času - počty těchto letů nejsou známé - i stíhačky. „Jejich dostižení je vždycky nápor na nervy,“ připustil pro NY Times plukovník Hirojuki Uemura, velitel letky zhruba dvaceti stíhacích strojů F-15 rozmístěných na základně Naha. „Hlídáme si, co je naše. Neprovokujeme,“ zdůraznil.

Okinawa, na níž jsou trvale rozmístěni i američtí vojáci, má klíčovou polohu. Letouny typu F-15, které tvoří páteř japonských vzdušných sil, to odtud mají jen kousek nad ostrůvky Senkaku, které Japonsko spravuje, ale na než si činí nárok Čína.

Američané z napětí v citlivém regionu radost nemají, ale Japonci nechtějí nechat čínské piloty jen tak létat poblíž svých hranic. „To, jak se Japonsko nechce smířit s řadu měsíců trvajícím brnkáním na nervy, je vzácnou ukázkou dosud ‚holubičího‘ národa. Dokládá to, jak moc vzestup Číny a její přímočará snaha ovládnout moře vytáhla Japonce z jejich pacifistické ulity,“ soudí The New York Times.

Japonsko je na stát své velikosti, ekonomické síly a geopolitických ambicí relativně dobře vyzbrojeno. Jeho vojenské výdaje nyní dosáhly zhruba 42 miliard dolarů ročně (asi 1 100 miliard korun, zhruba pětadvacetinásobek českého obranného rozpočtu). Výrazně větší čínský obranný rozpočet je nyní ovšem odhadován na více než trojnásobek, asi 145 miliard dolarů ročně. A roste rychleji než japonský.

Tokio letos plánuje rozmístit na základně Naha druhou letku strojů F-15. „Čínské schopnosti, zdá se, rostou každým rokem. A s nimi každým rokem roste i naše znepokojení,“ říká velitel základny generálmajor Jasuhiko Suzuki.

Japonsko se vrací mezi vojenské velmoci

Země vycházejícího slunce začala v uplynulých letech zvyšovat své angažmá v zahraničních operacích, prakticky zrušila zákaz exportu zbraní a zahájila řadu zbrojních programů. Nejen kvůli tradičnímu rivalovi Číně: Tokio má obavu jak ze situace na Korejském poloostrově, tak i z islámského radikalismu, který může v západním Tichomoří klíčit v Indonésii, nejlidnatější muslimské zemi na světě.

Obranná politika Japonska

Analýza portálu NatoAktual.cz

Po porážce ve druhé světové válce přitom Japonsko ve své ústavě zakotvilo, že navždy odmítá válku jako prostředek řešení sporů, nebude udržovat ozbrojené síly ani jiný válečný potenciál a odmítá i princip, že stát má právo válčit, upozornil loni portál NatoAktual.cz.

Jenže ve světě se rozběhla studená válka a už v roce 1954, rok po skončení krvavého konfliktu v Koreji, vznikly Japonské sebeobranné síly. Ty se postupně vyvinuly v jedno z nejkvalitnějších vojsk světa, třebaže si tak neříkají. V roce 2004 Japonci vyslali kontingent do Iráku. Změnili „Japonskou bezpečnostní agenturu“ na regulérní ministerstvo obrany. A s pravicovým premiérem Šinzó Abem, označovaným někdy až za nacionalistu, nabrala remilitarizace Japonska obrátky.

Po změně ústavy už například neplatí ani to, že by se Japonsko nesmělo vojensky angažovat v zahraničí (více čtěte zde).

Za velmi dobře cvičené složky platí japonské letectvo a zejména námořní síly, které USA pokládají vedle britských za svého bojově nejschopnějšího partnera a které se může řadit mezi plnohodnotná námořnictva schopná vojenských operací daleko od vlastních břehů.

Japonci například už spustili na vodu první ze dvou plánovaných „vrtulníkových torpédoborců“ třídy Izumo, který sice oficiálně - i z důvodů reminiscence japonské expanze ve druhé světové válce - nenazývají letadlovou lodí, ale z nějž by teoreticky mohly operovat i moderní stíhačky F-35.

Ty si ostatně Japonsko plánuje pořídit, byť ne v námořní verzi. Zatím.

Stíhačky F-35 Lightning II budou ve výzbroji britské armády:

23. července 2013