Pamětní desku Václavu Jíchovi odhalil velitel českého letectva generál Libor Štefánik v sobotu ve 14 hodin. Deska se nachází v ulici K Pískovně v Praze 8, kde Jícha, před válkou člen slavné akrobatické skupiny Františka Nováka, žil před odchodem do exilu.
Pamětní deska Pamětní deska vznikla zejména díky spolku Tmavomodří, zajímajícímu se o československé letce v RAF, příbuzným Václava Jíchy, Vzdušným silám ČR, Klubu historie letectví v Jindřichově Hradci a Jíchově rodné obci Dnešice. Desku vyrobil Josef Hrubý z Náměšti nad Oslavou, grafické řešení navrhl nadporučík Zdeněk Nožička. Zdroj: Ministerstvo obrany |
Jíchova cesta do RAF vedla přes Polsko a Francii. V té dosáhl celkem čtyř sestřelů (jednoho messerschmittu Bf 109, střemhlavého bombardéru Hs 123 a ve spolupráci s dalšími letci dvou bombardérů Do 17), o to cennějších, že létal na zastaralém Morane-Saulnier MS406.
Po pádu Francie se přes Alžírsko a Gibraltar dostal do Spojeného království. Na stíhačce Hurricane se zde během bitvy o Británii podílel na sestřelu dvou bombardérů - dalšího dornieru Do 17 a junkersu Ju 88.
Po přeškolení na spitfiry se s 313. československou stíhací perutí účastnil letů nad okupovanou Evropu. Jako první československý pilot sestřelil Focke-Wulf Fw 190, německou stíhačku, která Jíchův spitfire v řadě ohledů převyšovala.
Sám proti pěti stíhačkám
Zřejmě nejpůsobivějšího výkonu po stránce osobní odvahy i pilotního umění pak československý letec prokázal 24. dubna 1942, když se vydal na pomoc poškozenému spitfiru Prokopa Brázdy a dokázal rozehnat trojici focke-wulfů, které na Brázdu dotíraly. Zraněného přítele, snažícího se dostat těžce poškozený letoun nad Anglii, následně napadlo dalších pět focke-wulfů, i ty ale Jíchovo letecké mistrovství přinutilo odtáhnout s nepořízenou.
Focke-Wulf 190, těžký soupeřFocke-Wulf Fw 190 se do operačního nasazení dostal v srpnu 1941 a v řadě aspektů předčil tehdejší spitfiry řady Mk.V. Až do zařazení verze Mk. IX byli němečtí piloti ve výhodě (třebaže ne vždy, ve vyšších výškách se Fw 190 projevovaly hůře). Letci Luftwaffe si na Fw 190 cenili silné výzbroje, stabilnějšího širšího podvozku (oproti messerschmittům Bf 109) i celkové odolnosti a robustnosti letounu. |
Za brilantní výkon dostal Záslužný letecký kříž (DFC), které přibylo k československému i francouzskému válečnému kříži. Brázda mu však už nemohl poděkovat, protože při nouzovém přistání v onen den zahynul.
Poté, co Jícha nalétal předepsaný počet operačních hodin, odešel pracovat jako zalétávací pilot. Postupně zalétal 1 287 spitfirů různých verzí včetně prototypů a desítky bombardérů Wellington a Lancaster. Ani tato práce zdaleka nebyla bez nebezpečí, Jícha se totiž věnoval zjišťování příčin vysazení motoru, přičemž absolvoval patnáct nouzových přistání. Devětkrát navíc přistával bez podvozku.
Jeho životní pouť skončila v únoru 1945, když se dopravní letoun typu Anson, v němž cestoval, ve sněhové bouři rozbil o hory blízko Edinburghu.
„Na jeho hrob v Haddingtonu přinášela květiny až do roku 2010 Jíchova snoubenka Juliette Liska, se kterou se Václav poznal před válkou při létání v aeroklubu ve Kbelích. Jako vzpomínku opatrovala po celý život zlatý prstýnek s modrými kamínky,“ připomnělo ve zprávě k pamětní desce ministerstvo obrany.
Pamětní deska v Praze není první, které se Václav Jícha dočkal. Jeho odkaz připomínají i desky na základní škole v pražských Bohnicích, kam chodil, a na jeho rodném domě v Dnešicích v Plzeňském kraji.
