Vše začalo, když se malý Michael Kocáb s rodinou přestěhoval na faru do Chodova u Karlových Varů. Sokolovsko mělo tehdy největší kriminalitu v republice, stěhovali sem bývalé kriminálníky a sociálně slabé.
„Byly tam hodně romské děti a ty nejspodnější sociální vrstvy. Byl to komunismus a s otcem farářem jsme se ocitli na okraji společnosti,“ říká Kocábova sestra Magdalena Westman.
Malý Michael Kocáb byl podle svých rodičů „přecitlivělý, dobrosrdečný a nekonečně důvěřivý“ a najednou se ocitl mezi dětmi, které mu říkaly „kostelní krysa,“ protože jeho tatínek sloužil jako farář a on místo do oddílu Jisker a Pionýra chodil na náboženství. Přál si chodit do Pionýra jako ostatní, ale rodiče mu to zakázali.
Děti ho začaly bít a tvrdá šikana trvala po celou základní školu. Ze školy musel utíkat zadním východem. „Zmlátili mě, skopali, povalili na zem, plivali na mě. Někdy jsem utekl s brekem domů a vím, že jsem byl úplně šokován tou agresí. Naši mi to trpělivě vysvětlovali,“ říká Kocáb v pořadu 13. komnata, který Česká televize odvysílá v pátek ve 21 hodin.
„My jsme ho vedli ke smířlivosti, vedli jsme ho víc do světa, který neexistoval,“ říká jeho otec Alfréd Kocáb. Spolu s manželkou jsou dnes překvapení, jak hluboko to jejich syna zasáhlo.
Po dlouhých letech fyzické i psychické šikany, kdy byl jeho jedinou oporou o tři roky starší kamarád Jan Nedvěd, s nímž se přáteli dodnes, se dostal na konzervatoř. Později se dostal i na AMU, odkud ho však z politických důvodů vyloučili a začala šikana ze strany komunistů, kteří zakázali jeho kapelu Pražský výběr.
I když by se zdálo, že revoluce byla happyendem, díky své politické kariéře zažívá nyní další druh šikany, a sice kyberšikanu ze strany anonymů na internetu, kteří mu někdy vyhrožují i smrtí.
