Nositel Templetonovy ceny, které se také někdy říká Nobelova cena za náboženství, se bez moralizování snažil početnému publiku srozumitelně vysvětlit svůj pohled a souvislosti, ve kterých se dnes Evropané nacházejí. Dotkl se pojmů jako globalizace, džihád a narazil i na média.
„Média v dnešním světě přebírají řadu rolí, které náležely tradičním náboženstvím. Vykládají svět. To, co víme o politice, kultuře, sportu, víme většinou skrze média. Ona jsou zároveň určitými arbitry pravdivosti a důležitosti. Viděl jsem to na vlastní oči v televizi, čili je to pravda. Byla to druhá zpráva ve zpravodajství, čili je to důležité. A být tímto arbitrem pravdy a důležitosti byla také role náboženství. Nabízet symboly, společné příběhy. Tohle v jisté části společnosti a světa hrají dnes média,“ řekl Halík s náznakem ironie.
Jízda s indickým knězem
Dokázal udržet pozornost diváků ve chvílích, kdy teoretizoval. Vkládal příklady, které ilustrovaly jeho výklad. Třeba když mluvil o tom, jak se některé země bojí o svou identitu.
„Je to dnes typické mimo jiné pro arabský svět. Oni proces globalizace vidí jako expanzi západní kultury. A ta je tam velmi přítomna. Pamatuji si, jak mě jeden indický kněz vezl v noci plání. Viděl jsem daleko u silnice hinduistický svatostánek, ze kterého vycházela tajemná namodralá záře, a okolo byli shromážděni lidé,“ vyprávěl.
„Zaujalo mě to, říkám mu - pojeďme tam. A na druhé straně oné svatyně byla připevněna televize a před ní lidé, kteří sledovali nějaký západní film. Takže i tam proniká masová západní kultura. A mnohdy představitelé náboženství na to reagují tím, že náboženství má být jakousi obranou vůči vlivům jiných civilizací,“ podotkl.
„Ale potom náboženství dostává nějakou jinou roli. Má vyjádřit skupinovou kulturní nebo národní identitu. To je něco, co nemusí nutně být rolí náboženství.“
Zmínil, že globalizace má různé stránky - dobré i špatné. Mezi špatné patří tlak nadnárodních korporací, kterým více vyhovují poměry v diktátorských zemích - zařadil sem Čínu a částečně i kvůli současné politické situaci Maďarsko - než v těch demokratických. Lepší stránka se ukázala před čtvrt stoletím, když se začaly hroutit komunistické režimy.
„Myslím, že to byl kromě jiného důsledek právě procesu globalizace, protože státy, které byly založené na státně plánované ekonomice, na kontrole idejí, na cenzuře kulturního života, nemohly obstát ve chvíli, kdy globalizace nastolila situaci vzájemné konkurence. Situace svobodného trhu zboží i idejí.“
Vtip o Brežněvovi
Jedním z hesel v roce 1989 bylo zpět do Evropy. „Jistě, geograficky patříme do Evropy. Ale vyprávěl se takový vtip. Že by Brežněvovi náležela také Nobelova cena za chirurgii, protože se mu podařilo transplantovat srdce Evropy do zažívacího traktu Sovětského svazu. A šlo o to, dát tomu srdci Evropy opět jeho místo. To místo bezesporu je mezi zeměmi evropského základu,“ řekl Halík.
Náboženství jsou podle Halíka silnější a vitálnější jev, než se zdálo ještě před padesáti lety. V době pozdní moderny.
„Tehdy se mnohým jevilo, že náboženství bude spíše vytlačováno z veřejného prostoru. Že bude nahrazováno něčím jiným, vědeckou racionalitou. Dneska se zdá, že rozumné není napětí a konkurence mezi zralou vírou náboženskou a sebekritickou vědeckou racionalitou. Že mezi nimi naopak může být určitá spolupráce. Domnívám se, že starý spor mezi vědou a náboženstvím je věc z velké části minulosti, kdy obě strany překračovaly své kompetence,“ zmínil.
„Kdy teologie se chtěla míchat do věcí, které náležejí do racionálního výzkumu přírodních věd. A zas naopak přírodní vědy v období rozmachu v novověku mnohdy zasahovaly do oblasti, která jim nenáleží. Nevidím důvod k velkému zápasu. Naopak současná křesťanská teologie vlastně vděčí vědecké racionalitě za to, že nám pomohla osvobodit se od některých příliš naivních náboženských představ.“
Téměř denně přicházejí zprávy o krutostech radikálních islamistů. „Džihád byl chápán především jako zápas s pokušením. Se sobectvím, hříchem člověka. Radikální islamisté to chápou i jako zápas na obranu islámu. Ale nikdy to v klasických koránských textech nebylo chápáno jako něco, co by mělo být spojeno s násilím na nevinných lidech,“ připomenul kněz.
Stejně tak byl podle jeho slov kdysi v křesťanství určitý triumfalismus, který vedl k militantnímu náboženství.
„To musíme uznat při pohledu na dějiny křesťanství. Jan Pavel II. na prahu třetího tisíciletí přiznal veliké historické viny křesťanství. Otevřel archivy, chtěl, aby se o těchto věcech veřejně hovořilo. A aby byly překonány věci, které zatěžovaly křesťanství minulosti.“
Náboženské esperanto?
Zdůraznil, že není příznivcem představy nějakého náboženského esperanta. Nějakého všeobecně přijatelného náboženství pro všechny.
„Myslím si, že různost byla v náboženství od počátku, je nyní a bude vždycky. Jde jenom o to, jak se k té různosti postavit. Jsou tam věci podobné - základní etická pravidla. A jsou tam věci, které jsou si blízké - například hlubinná zkušenost duchovní v meditativních a mystických proudech jednotlivých náboženství.“
Halík nyní pracuje na nové knize. „Chtěl bych jí příští rok věnovat hodně času a energie. Pravděpodobně přijmu nabídku jedné americké univerzity se tam na řadu měsíců uchýlit a učit, ale mít také prostor víc studovat, přemýšlet a psát. Rozvinu myšlenku ‚odpoledne křesťanství‘. Je to analogie, kterou použil hlubinný psycholog Carl Gustav Jung,“ zmínil.
Jung hovořil o tom, že lidský život se podobá dni. Že dopoledne, mládí je od toho, aby člověk vyvinul vnější struktury svého života. Aby našel svou roli ve společnosti. Nějakým způsobem se profiloval. Aby našel profesní roli, eventuálně místo v rodině. Pak často přichází jakási polední krize, kdy se člověk setkává s krizí v manželství, s krizí zdravotní, profesní. Anebo přichází doba únavy, kdy ho přestávají bavit věci, které ho do té doby bavily.
„Ta krize, říká Jung, je příležitostí k tomu, aby člověk poodstoupil od pouze vnějších věcí a vydal se na cestu do hloubky. A já se domnívám, že něco podobného se děje s křesťanstvím. Že v Evropě dnes prožíváme polední útlum. A že evropská moderna znamenala pro křesťanství také jistou krizi,“ dodal Halík.
Halík si je jistý, že tato krize nemusí nutně být něčím tragickým. „Dostaneme se z ní. Je potřeba se zaměřit na spiritualitu.“
Kristus tluče zevnitř. Chce ven
Podle něj to vlastně dobře vyjádřil papež František v krátkém proslovu před samotnou volbou hlavy katolické církve.
Tehdy sdělil: „Víte, je známý obraz Kristus stojí u dveří a ťuká. Tluče. Ale my jsme si nevšimli, že dnes ten Kristus stojí z druhé strany. On tluče zevnitř. Chce jít ven. Když náš Pán Ježíš řekl, vezměte na sebe můj kříž, tak nemyslel, že si máme pověsit kolem krku vykládaný kříž na zlatý řetěz. Říkal - máte být pastýři. A pastýř musí mít trochu zablácené boty a být cítit po ovcích.“
Musí být blízko lidem. „A právě proto je papež dnes, myslím, bezkonkurenčně největší morální autoritou v našem světě. A to přes hranice církví a náboženství. Myslím, že to je ukázka, jak je asi možné oslovit tento svět, který často postrádá autority.“
Halík se domnívá, že v budoucnu bude muset církev hledat nové formy a cesty.
„Možná jimi je to, co dnes vidíme v takzvané kategoriální pastoraci. Ve službě nemocničních, vězeňských, univerzitních nebo vojenských kaplanů. Jsou tam nejen pro ty zbožné, ale pro všechny lidi. S vědomím, že každý člověk má určitou duchovní dimenzi své osobnosti a ta se otvírá právě v krizových momentech.“
