Moderní otroctví je v posledních letech tématem, které se stále častěji dostává do popředí zájmu sdělovacích prostředků. Šokující čísla o počtu moderních otroků přináší Velká Británie (více zde), nelidské podmínky a zotročování ovlivňují rybolov v daleké Asii a v žebříčku zemí ohrožených moderním otroctvím se objevuje dokonce i Česká republika (více zde).
Zlom v informování o ještě nedávno skrytém problému moderní společnosti nastal v roce 2012, kdy australský filantrop a miliardář Andrew Forrest založil nevládní organizaci Walk Free Foundation (WFF). Jako cíl si vytkl vymýtit moderní otroctví, a to ještě během svého života. Forrest se inspiroval u jednoho z nejpovolanějších dobrodinců Billa Gatese. Jak připomíná server The Economist, Gates Forrestovi poradil, aby našel způsob, jak moderní otroctví kvantifikovat. „Pokud to nemůžeš změřit, prostě to neexistuje,“ radil před lety zakladatel Microsoftu.
Rada to byla na první pohled dobrá. Netrvalo dlouho a Forrest spolu se svým týmem přišel s komplikovanou metodikou, jejímž výsledkem byl globální index otroctví, který řadí jednotlivé státy podle počtu lidí trpících některou z forem moderního otroctví. Uvádí jak procento z celkového počtu obyvatel, tak konkrétní počet „moderních otroků“ (na loňskou zprávu o stavu moderního otroctví se můžete podívat zde). V letošním roce pak WFF k tomuto indexu přidala i další dvě kritéria: jak vlády jednotlivých zemí reagují na problematiku moderního otroctví a jak jsou státy k otroctví náchylné (letošní zprávu v angličtině najdete zde).
Málo dat a složité výpočty
Pro jednoduchou prezentaci dat je globální index otroctví výhodný. Dvě čísla, která by měla říct vše. Při pohledu na metodiku, s jakou index vzniká, však na povrch vyplouvají vážné nedostatky. Ty se začnou projevovat už při výběru vstupních dat. Aktuálně WFF používá pouze deset vlastních průzkumů, sedm z nich pro ni provádí organizace Gallup, zbytek jiné společnosti.
Ta WWF poskytuje údaje o moderním otroctví v Brazílii, Etiopii, Indonésii, Nepálu, Nigérii, Pákistánu a Rusku. V průzkumech organizace Gallup dotazovaní odpovídají na sérii otázek (například „Byl jste vy nebo členové rodiny nuceni zaměstnavatelem k práci?“ nebo „Musel jste pracovat proto, abyste zaměstnavateli splatil dluhy?).
| Stát | Procent populace | Počet moderní otroků |
|---|---|---|
| Mauritánie | 4 | 160 000 |
| Uzbekistán | 3,9729 | 1 200 000 |
| Haiti | 2,3041 | 240 000 |
| Katar | 1,3563 | 29 000 |
| Indie | 1,1409 | 14 000 000 |
| Pákistán | 1,13 | 2 100 000 |
| Demokratická republika Kongo | 1,13 | 760 000 |
| Súdán | 1,13 | 430 000 |
| Sýrie | 1,13 | 260 000 |
| Středoafrická republika | 1,13 | 52 000 |
Do druhého balíku pak spadají kvalitativně velmi rozdílná data z dalších 58 zemí. Ta prochází několikanásobnou kontrolou a jsou porovnávána, pokud je to možné, s daty z předchozích let. Počet zemí, kde se dají tato data považovat za věrohodná, se tímto procesem výrazně sníží. V posledním globálním indexu otroctví z těchto „druhořadých“ zdrojů ve výsledku pochází data pro devět států. Z víceméně věrohodných zdrojů založených na skutečných datech tak pochází globální index otroctví v pouhých 19 zemích.
Jak se potom stanovují údaje pro zbylých 148 států z žebříčku? Naneštěstí extrapolací (matematický přibližný výpočet hodnot funkce v bodě ležícím vně intervalu z hodnot funkce v krajních, případně i některých vnitřních bodech intervalu, pozn. red.), která z globálního indexu otroctví pro země, kde neexistují statistická data, dělá spíše odhad, než reprezentativní údaj.
Postupuje se následovně: devatenáctka zemí, kde existují data z věrohodných průzkumů, se rozdělí do sedmi kategorií, takzvaných clusterů, na základě charakteristik jako je dodržování lidských práv, diskriminace, stabilita státu a podobně. Do stejných kategorií se rozdělí i zbylých 148 států. U každého faktoru se sleduje minimální, maximální a střední hodnota.
Přístup vlády k modernímu otroctví |
První cluster reprezentuje ekonomické státy s demokratickými a stabilními vládami. Spadají sem například Spojené státy, Austrálie, ale i Česká republika. Poslední sedmý cluster pak obsahuje státy, které jsou zranitelné ve všech sledovaných ukazatelích. Patří sem mimo jiné Sýrie, Angola či Severní Korea. Tímto způsobem vznikne sedm velkých skupin, kde jsou jak „hlavní státy“, u kterých jsou známy statistické údaje, a země, kde se bude globální index otroctví dopočítávat.
Ukažme si to na příkladu Číny. Ta spadá do clusteru číslo pět, který je charakteristický pro státy s vysokými příjmy, ale s nedemokratickým vedením. Dále sem patří například Bahrajn nebo Katar. Pracovníci při extrapolaci globálního indexu otroctví pro Čínu vycházeli z podobnosti s východoasijskými státy jako Jižní Korea, Tchaj-wan či Japonsko. Tyto státy mají průměrný index 0,001865. WFF zároveň bere v potaz i podobnost se státy přímo z pátého clusteru. Globální index otroctví pro Čínu se pak stanoví následovně: Čína = (Průměr pro východní Asii)*0,9 + (Průměr Kataru, Malajsie a Saúdské Arábie)*0,1. Výsledná hodnota pro Čínu tak činí 0,002388, což je 0,2388 procenta obyvatel, tedy asi 3,2 milionu lidí (kompletní popis metodiky v angličtině si můžete přečíst zde).
Statistické podivnosti přehlížené nedostatky
Už na první pohled je patrné, že podobné výpočty mají do reprezentativnosti hodně daleko. Stačí se podívat na celou řadu podivností, které vyplývají z rozdělení do jednotlivých clusterů. Egypt je touto metodikou například klasifikován jako stát s vysokými příjmy, naproti tomu Hong Kong v této kategorii chybí.
Počet moderních otroků v Jihoafrické republice je pak stanovován na základě toho, že ze 70 procent je tento stát stejný jako země západní Evropy a pouze ze 30 procent africký. S odůvodněním, že „Jihoafrická republika má z historického hlediska kulturní podobnosti se západními demokratickými státy“. O házení Číny, Japonska a Jižní Koreje do jednoho pytle co se týče moderního otroctví pak ani není potřeba mluvit.
Náchylnost k modernímu otroctví |
Paradoxní je, že i přes velké nedostatky v metodice při stanovování indexu je stále brán jako hlavní ukazatel moderního otroctví. „Někteří si myslí, že lavina statistiky a kvantitativního žargonu má jen mást a mít určitý umlčující efekt,“ uvedla pro server The Guardian Anne Gallagherová, která se problematice moderního otroctví a obchodu s lidmi věnuje víc než 20 let. Druhá možnost je podle ní ještě mnohem horší. Vedení WFF totiž má v podstatě neomezený přístup k podpoře většiny světových milionářů. Těší se přízni Billa Clintona, Tonyho Blaira, Bona z U2 či Richarda Bransona. „Proč na tom všem záleží? Největším problémem je, že slabé informace prezentované jako fakta ústí ve slabé rozhodnutí, které někdy vedou k velkým škodám,“ myslí si Gallagherová.
Samotný příliv financí, který organizace WWF do boje proti modernímu otroctví přinesla, je jistě chválihodný. Bohužel však kvůli nedostatečné metodice spíše zahlazuje následky, než aby pátrala po skutečných příčinách problému. Na obhajobu WWF však lze říci, že funguje teprve druhým rokem a stále se snaží zlepšovat metody, jakými pracuje se získanými daty. Na příští rok například oznámila víc vlastních průzkumů.
Aktivity Walk Free Foundation podporuje i bývalý prezident USA Bill Clinton:
