Ráno hodit děti do základní školy Pavlíka Morozova, pak si skočit s kamarádkou do mlíčňáku na Gotwalďáku, zajít si k lékaři na polikliniku v ulici Rudé armády, po škole vzít děti do Pionýrek a pak se vrátit do svého podnikového bytu na sídlišti na Marxovce. A večer do kina, třeba do Moskvy, nebo do Divadla Vítězného Února.
To není fiktivní městečko, ale Hradec Králové před listopadem 1989. Hlavně mladší generace občas zaváhá, když někdo ze starších vypálí výraz jako Stalinka, Leninka, Černigovská nebo třeba Allendovka. Před listopadem 1989 se totiž řada ulic a náměstí, ale třeba i škol jmenovala po vůdcích či hrdinech spřátelených socialistických zemí.
Spontánní přejmenovávání začalo hned po revoluci
Některá místa začali Hradečáci přejmenovávat spontánně už měsíc po revoluci, k přejmenování dalších se pak vedly už debaty na městě.
„Třeba Gottwaldovo náměstí se přejmenovalo už v prosinci 1989, tam to byl spontánní projev nadšení. U některých dalších jako třeba u Marxovy třídy, která se nyní jmenuje po Edvardu Benešovi, se vedly diskuze na zastupitelstvu,“ vzpomíná bývalý hradecký starosta Josef Potoček, který do funkce nastoupil na přechodnou dobu v lednu 1990.
Řada Hradečanů, zejména těch starších, totiž prý s přejmenováním nesouhlasila.
„Mám na to takovou vzpomínku, kdy vystoupil jeden člověk a říká: pan Marx nebyl dobrý člověk,“ rozesměje se a pokračuje: „Přejmenovávala se i naše ulice, která byla dříve Zacharianova. Na novém názvu jsme se dohodli s ostatními lidmi, kteří tam žili,“ říká bývalý starosta.
Míst, která se po roce 1989 přejmenovala, je v Hradci Králové několik desítek, od notoricky známých náměstí a tříd až po malé uličky na sídlištích. Dnešní Ulrichovo náměstí nesoucí jméno starosty - vizionáře Františka Ulricha, bylo do revoluce zasvěceno prvnímu dělnickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi.
Socha Klementa Gottwalda v Hradci Králové - Ruseku
Jeho sochu na náměstí těsně po revoluci „strhávaly“ tisíce Hradečáků. Socha už nyní jen hledí do polí na okraji Hradce, kam ji postavil soukromý sběratel.
Lenin zmizel stejně jako Gottwald rychle
Svůj objekt měl v krajském městě i Gottwaldův nástupce Antonín Zápotocký. Po prezidentovi, který proslul zejména měnovou reformou a svým projevem o Ježíškovi, jenž dospěl a stal se z něj děda Mráz, pojmenovali v Hradci Králové most, který nyní nese jméno Labský.
Soudruzi neopomněli ani revolucionáře, hrdiny a umělce ze Sovětského svazu. Po otci revoluce, Vladimíru Iljiči Leninovi v Hradci pojmenovali hned dvě místa. Jeho jméno neslo současné náměstí Svobody, před budovou univerzity až do února 1990 stála i jeho socha a zasvěcena mu byla i Gočárova třída.
„Lenin se z náměstí odstraňoval 22. února 1990. Podnět tehdy vzešel z Občanského fóra. Formálně prošel i naším úřadem, odstranění ale bylo hodně rychlé,“ vzpomíná Potoček.
Svoji ulici měl ve městě i Josef Vissarionovič Stalin, z třídy Maršála Stalina se po revoluci stala Pražská třída. Otcům komunistické ideologie Karlu Marxovi a Bedřichu Engelsovi patřily ulice v nové zástavbě z 80. let na Moravském Předměstí. Z Marxovy se stala třída Edvarda Beneše a z Engelsovy je Štefánikova.
Jedna z nejdelších ulic na Moravském Předměstí, která nyní nese jméno komunisty umučené právničky Milady Horákové, byla před rokem 1989 zasvěcena chilskému prezidentovi Salvadoru Allendemu.
Sousední Palachova ulice zase patřila bulharskému komunistovi Georgimu Dimitrovovi. Po revoluci se změnily i názvy některých ulic a náměstí věnovaných umělcům úzce spojeným s minulým režimem.
Z ulice Maxima Gorkého, sovětského spisovatele a revoluionáře, se stala Habrmanova, Fučíkovo náměstí před hlavním nádražím přijalo jméno staročecha Františka Ladislava Riegera. Z ulice pojmenované po komunistickém spisovateli a novináři Janu Švermovi se stala ulice Švehlova.
Nedaleká základní škola na Jiráskově náměstí zase nesla před rokem 1989 jméno Pavlíka Morozova, sovětského mučedníka, který udal svého dědu kulaka a zaplatil za to životem. Alespoň tak pravila tehdejší propaganda.
Po roce 1989 zmizely i některé názvy spojené nejen s osobnostmi, ale i s událostmi, Z náměstí Míru se stalo Masarykovo náměstí, nábřeží Protifašistických bojovníků změnilo název na Eliščino, ulice Revolučního odborového hnutí je nyní Střelecká a z Budovatelské se stala Třebechovická.
Třída Rudé Armády na Slezském Předměstí už pětadvacet let patří Bratrům Štefanů a z Pionýrských sadů se staly sady Šimkovy.
„Svoji“ ulici neudrželo ani partnerské město Hradce, ukrajinský Černigov, lidé, kteří měli v 80. letech v občanských průkazech napsánu Černigovskou, nyní bydlí v ulici Jana Masaryka.
