Znáte sněžítka? Tedy taková ta průhledná těžítka, ve kterých je třeba domeček, a když s koulí zatřepete, tak uvnitř sněží.
Tak nějak se za minulého režimu, tedy i na konci 80 let v době sametové revoluce, snášel v průmyslových oblastech kraje k zemi popílek. Dnes se dýchá výrazně lépe. Ale zdání někdy klame. I když hrubé prachové částice zmizely, problémem je prach i dál, a to ten mikroskopický s průměrem třeba 2,5 nebo jeden mikrometr. Právě na něj se ve velké míře váže karcinogenní benzo(a)pyren, jehož koncentrace jsou v kraji nejvyšší v zemi.
Změnu v kvalitě ovzduší před čtvrtstoletím a dnes potvrdila například Lucie Hellebrandová ze Zdravotního ústav v Ostravě.
Co se změniloVzduch v roce 1989 a dnes
|
„Zatímco kdysi v ovzduší dominovalo velké množství prachu, který byl i lidským okem viditelný, dnes díky všem opatřením na zdrojích znečišťování ovzduší, restrukturalizací výrob, modernizací provozů vévodí v ovzduší prach, který je jemný a lidským okem nezachytitelný, který ale má pro lidské zdraví mnohem zásadnější vliv.“
Spad se měřil v zavařovačkách
Hellebrandová zkusila také vyčíslit úbytek prachu. „Na základě průměrných ročních naměřených hodnot prachu z roku 1989 a z roku 2013 můžeme říct, že dnes je ho v ovzduší asi o padesát procent méně. Jedná se ale o hrubý odhad, metody měření prašnosti v devadesátých letech a dnes jsou odlišné.“
Zmínka o metodách je namístě. Způsoby měření koncentrací škodlivin v ovzduší se totiž změnily výrazně. Zatímco na konci 80. a začátku 90. let se například takzvaný spad zjišťoval pomocí obyčejných zavařovacích sklenic, dnes odborné instituce využívají měření automatizované.
A zatímco před lety se měřilo pouze celkové množství prachu v ovzduší, dnes odborníci zaznamenávají koncentrace prachu jednotlivých velikostí včetně těch zcela miniaturních, které se dostávají nejdál do lidského organismu.
Přesto lze z údajů na webu Českého hydrometeorologického ústavu dnes zjistit, jak se změnilo množství „celkového prachu“, který produkují znečišťovatelé, tedy průmysl, domkaři či třeba auta v zemi. Zatímco v roce 1990 to bylo 565 tisíc tun za rok, v roce 2012 to bylo 57 tisíc tun.
A jak moc snížily emise prachu hutě v kraji? ArcelorMittal Ostrava v roce 1988 vypustil do ovzduší 29 tisíc tun tuhých znečišťujících látek a dnes vypouští ročně zhruba 600 tun. Třinecké železárny v roce 1989 vypustily do ovzduší 10 464 tun tuhých emisí a loni 589 tun.
Třinecké železárny dokázaly v 70. letech ovzduší (ne)pěkně obarvit.
Smog? Ten byl před čtvrtstoletím v kraji častý jev. Třeba Jiří Bílek, který dřív pracoval v ostravském Zdravotním ústavu a dnes je jednatelem firmy Envirta zaměřující se na monitoring ovzduší, ho ale moc nevnímal. V listopadu 1989 mu bylo šestadvacet a studoval v Olomouci. „Vnímání smogu a nekvalitního ovzduší se zostřuje s věkem,“ podotkl.
Zavzpomínal přitom na to, jak na začátku 90. let, kdy začal pracovat na hygienické stanici v Karviné, spolu s kolegy „na koleni“ vyráběl filtry do měřicích stanic, jichž tehdy bylo v kraji značné množství.
„První držáky filtrů jsme si vyráběli sami z mosazi a jiných materiálů,“ zmínil Jiří Bílek.
Chyběly limity pro škodliviny
Krajská síť měřicích stanic byla sice na počátku 90. let rozsáhlá, ale její údaje úřady neužívaly při snaze o zlepšení ovzduší. To kvůli bezzubé legislativě, která se zpřísnila až po roce 2000.
„Ještě bych někde možná našel předpis z devadesátých let, který dokládá, že tehdy neexistovaly žádné limity pro koncentrace škodlivin v ovzduší. Bylo v něm uvedeno doporučení, aby koncentrace nepřesáhly tu a tu hodnotu. A to bylo vše,“ zavzpomínal Bílek.
A připomněl ještě jeden rozdíl mezi dobou „před čtvrtstoletím“ a dnes. Týká se už zmíněného spadu. Ten představuje škodliviny, které lidem padají na parapety nebo třeba na auta.
„Limit pro spad býval 12,5 gramu na metr čtvereční za měsíc a na začátku devadesátých let byla v kraji místa, kde za třicet dnů dosáhl hodnoty třeba i 50 gramů na metr čtvereční. Dnes už se spad neměří, dělá se to jen v případech, že má někdo o to zájem.“
Co se moc nezměnilo, jsou koncentrace benzo(a)pyrenu, tedy prokazatelně karcinogenní látky, která se v ovzduší váže na prach. Vzniká nedokonalým spalováním.
Průměrné roční koncentrace prachu v ovzduší v letech 1970 - 2013 ve stanici Ostrava-Poruba. Do roku 2002 se měřil celkový prach, nyní mikroskopických prach PM10.
Průměrné roční koncentrace oxidu siřičitého v ovzduší v letech 1970 - 2013 ve stanici Ostrava-Poruba. SO2 už roční limit nemá.
I dnes – podobně jako na počátku 90. let – dosahovaly průměrné roční koncentrace benzo(a)pyrenu na některých místech kraje několikanásobně vyšších hodnot, než je dnes platný limit jeden nanogram na metr krychlový.
„Když jsme kolem roku 1994 zjišťovali pomocí personálních monitorů koncentrace benzo(a)pyrenu, které dýchají pracovníci krajské hygienické stanice, naměřili jsme podobné hodnoty jako dnes,“ podotkl Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd.
Jeho tým poukazuje na závažné vlivy špatného ovzduší na zdraví lidí v kraji. V poslední době vědci upozornili například na to, že škodliviny v ovzduší ovlivňují geny dětí ještě před narozením.
Své o vlivu ovzduší na dětské zdraví ví například dětská lékařka Eva Schallerová z Ostravy-Radvanic a Bartovic.
Zatímco na přelomu 80. a 90. let podle ní děti v obvodu podobně jako jinde v republice trápily především standardní záněty horních cest dýchacích nebo angíny, a to hlavně od předškolního věku, po roce 2000, když odezněl útlum průmyslové výroby, se situace výrazně zhoršila. A vážnými zdravotními problémy souvisejícími se špatným vzduchem začala trpět i miminka.
