Několik dní před 25. výročím Listopadu má iniciativa Jana Veleby, předsedy původně zemanovské, po drtivě prohraných volbách už jen čestně zemanovské Strany práv občanů hořkou pachuť. Jako by si dlouholetý šéf Agrární komory, nynější senátor a předseda SPO vzpomněl, jak komunisté podpisům Charty 77 čelili vlastní podpisovou protiakcí.
Hanopis Rudého právaText nazvaný Ztroskotanci a samozvanci uveřejnilo Rudé právo 12. ledna 1977. Článek, reagující na protirežimní Chartu 77, vytyčil ideologické základy antichartistické kampaně. Komunisté ještě v lednu rozjeli podpisovou protiakci pod provoláním, pro něž se vžil název „anticharta“. Podepisovali jej především umělci, odmítnutím riskovali ztrátu zaměstnání, píše Ústav pro studium totalitních režimů. |
Nasvědčuje tomu rovněž slovník, který použil ve své výzvě a jehož obraty připomínají článek Ztroskotanci a samozvanci z normalizačního Rudého práva. Porovnejme části obou textů:
- Rudé právo: Autoři (Charty 77, pozn. red.) obviňují naši společnost, že v ní není život uspořádán podle jejich buržoazních a elitářských představ.
- Jan Veleba: Tito lidé nemohou zapomenout, že příchodem Miloše Zemana na Pražský hrad jejich vliv výrazně oslabil.
- Rudé právo: Do „svaté štvanice“ proti myšlenkám komunismu angažují dnes vládnoucí buržoazní třídy celý svůj rozsáhlý státní a propagandistický aparát. (...) Využívají také „skupiny neohrožených škrabálků“.
- Jan Veleba: Česká žlučovitá média pořádají na hlavu státu doslova štvanici.
- Rudé právo: Samozvanci pohrdající lidem, jeho zájmy, jím volenými zastupitelskými orgány si osobují právo zastupovat náš lid.
- Jan Veleba: Nejrůznější povaleči z pražských kaváren tyto frontální útoky režírují, domnívaje se, že jim stále patří republika. Ale to se mýlí!
Část textu Rudého práva ze 12. ledna 1977
- Rudé právo: Ve svém zavilém boji proti pokroku se mezinárodní reakce pokouší vytvořit zdání jakési široké antikomunistické fronty.
- Jan Veleba: Za posledních 25 let si tuto roli (síly, kořenů a mravního zdraví českého státu, pozn. red.) přisvojila právě pražská kavárenská rádoby intelektuálská smetánka. Tato role jí však nepatří a nikdy nepatřila.
- Rudé právo: V zoufalém pudu sebezáchovy bije buržoazie kolem sebe hlava nehlava, dělá všechno možné a neštítí se ničeho, aby zastavila revoluční proces. Ve své snaze zabrzdit proces svého neodvratného konce hledá buržoazní reakce nejrůznější metody, jimiž by chtěla svůj zánik zvrátit či oddálit.
- Jan Veleba: „Pražská kavárna“ proto křičí, vzteká se a kope kolem sebe. Naštěstí pro naši zemi režiséři těchto útoků mají ve svých politických fajfkách již pomálu tabáku.
Na jednu stranu se není co divit, sám Veleba býval členem normalizační KSČ. Na druhou stranu - nechť jeho slova o žlučovitých povalečích vypovídají o něm samotném, ale ať podpisy klidně sbírá. Za nepodpis Velebova formuláře se nebude vyhazovat z práce. A Velebu samotného za sběr podpisů nikdo nezavře, jak to - ne tak dávno - dělala KSČ chartistům.
Veleba sbírá podpisykvůli „útokům povalečů“ na Zemana |
Vedle svobody sbírat podpisy pro cokoliv ale máme i svobodu kritizovat, a to i prezidenta republiky. Dát slušně najevo, že mluvit jak kanál se v určitých situacích nehodí, není žádný útok běsnící kavárny. Je to touha po lidské slušnosti ze strany prezidenta, který deklaroval úmysl národ spojovat.
Možná by pomohlo, kdyby méně radikální zemanovci i antizemanovci zkusili přesvědčit své vyhraněnější souvěrce, že skrze halasné výzvy k rezignaci ani plošné označování oponentů za žlučovité povaleče cesta nevede. Pokud by si to oba tábory sebekriticky uvědomily třeba i nad Velebovým pamfletem a pokud by prezident Zeman dokázal přiznat, že vulgární mluvou pochybil, byl by to docela hezký dárek občanům v předvečer blížícího se výročí Listopadu.
