Rozsudek libereckého soudu ale ještě není pravomocný. Dá se předpokládat, že se právník proti rozsudku odvolá. Státní zástupkyně svůj postoj k verdiktu nevyjevila a ponechala si lhůtu na rozmyšlenou. Patrně s ním bude ale souhlasit.
Soud totiž ještě zpřísnil žalobkyní navrhovaný trest. Státní zástupkyní navrhovanou zkušební dobu advokátovy podmínky prodloužil o rok. Obžalovaný advokát na vynesení rozsudku chyběl, stejně jako jeho obhájce.
Ve své závěrečné řeči, kterou soudkyně přečetla, ale mimo jiné poukázal na své nespravedlivé stíhání.
„Není to trestný čin, na základě omylu není možné nikomu svěřit peníze. Takovou věc trestní soud vůbec neměl řešit. Celé trestní řízení je nedůvodné,“ hájil se obžalovaný právník ve své velmi dlouhé závěrečné řeči. Hlavním cílem podle něj byla snaha o jeho zdiskreditování.
Soudní senát ale měl jiný názor. „Je prokázáno, že se skutek stal. Svědčí o tom výpovědi svědků i listinné důkazy,“ zdůvodnila soudkyně Jitka Dáňová.
Za zpronevěru hrozilo obžalovanému až osm let vězení.
Advokát v obchodním sporu zastupoval společnost Hart & Bau. Ta jeho prostřednictvím navrhla předběžné opatření a prokurista firmy složil v pokladně soudu jistotu 100 tisíc korun.
Soud pak návrh zčásti zamítl a rozhodl o vrácení peněz společnosti. Soudní úřednice ale udělala chybu a peníze poslala na účet advokátovy kanceláře. Mezitím totiž došlo k tomu, že na společnost byl prohlášen konkurz a úřednice to nezjistila.
Protože advokát Köhler zastupoval společnost na základně plné moci, peníze měly skončit v majetkové podstatě úpadce, ze které se uspokojují věřitelé.
Namísto toho si je právník započetl jako náklady na zastupování firmy.
Dopustil se zločinu zpronevěry, řekla soudkyně
„Jakmile byl prohlášen konkurz, plná moc zanikla a on za ni nebyl oprávněn jednat. Ve chvíli, kdy si sto tisíc nechal, respektive započetl, dopustil se zločinu zpronevěry,“ řekla soudkyně. Pokud by advokát peníze poslal na účet insolvenční správkyně, bylo by podle soudu vše v pořádku.
Obžalovaný Köhler se ale hájí tím, že jej o vrácení peněz vyzýval jen soud. A naopak, insolvenční správkyně jej o vrácení peněz nežádala. O svém postupu jí navíc řekl.
„Vyzvat soud se zdá být efektivnější. Správkyně nebyla ochotná vést se mou incidenční spor. Po uplynutí jednoho roku se má navíc zato, že můj postup byl v souladu se zákonem,“ uvedl ve své řeči advokát Köhler.
Advokát vychází z toho, že peníze na účet přijal oprávněně a následně provedl oprávněně i zápočet. „Soudu navíc tyto peníze nepatří, byl jen jejich opatrovatelem. Zaslání peněz není to stejné jako jejich svěření,“ hájil se advokát.
Soud nakonec peníze insolvenční správkyni poslal, ale z vlastních zdrojů.
Letos v dubnu advokát absolvoval řízení o možném pozastavení výkonu advokacie. Představenstvo České advokátní komory mu ale výkon nepozastavilo.
Případné další advokátovo setrvání v advokacii bude ale ještě komora řešit, až bude rozsudek pravomocný.
„Pokud by advokát dostal nepodmíněný trest, byl by automaticky vyškrtnut. Dostane-li podmíněný trest, představenstvo bude zvažovat, jestli nadále může, nebo nemůže setrvat. Roli hraje i to, jestli byl trestný čin spáchán v souvislosti s výkonem advokacie,“ řekla mluvčí České advokátní komory Iva Chaloupková.
