Už 21 let stojíte v čele nadace Naše dítě. Povedete ji i nadále?
Zatím nejsem schopna odhadnout časovou náročnost práce v Senátu. Ono to není jen o zasedání, jde také o přípravu senátorských návrhů. Nadace je moje srdeční záležitost, opustit ji nechci, proto přemýšlím, že bych si ponechala statutární pozici ve správních orgánech. To se ale nedá udělat ze dne na den, takže bychom to uspořádali v klidu a rozvahou do konce roku.
Pro mě to bude na jednu stranu velmi bolavé, protože opustím své dítě a utlumím práci v nadaci. Na druhou stranu Senát je velká výzva a já doufám, že se mi podaří to, na co jsem z pozice nadace nedosáhla.
Vidíte nějakého nástupce či nástupkyni do funkce ředitelky?
Mám svoji nástupkyni Markétu Sodomkovou a myslím si, že navzdory mládí je to velmi chytrá dáma. Uvidíme. Je možné, že do nadace přijmeme dalšího člověka a je možné, že můj odchod přispěje k větší samostatnosti mých kolegyň.
Mandát v Senátu je na šest let, vrátíte se po něm opět do čela nadace?
Doufám, že to už bude skutečně doba, abych začala trochu více odpočívat, protože křížků už mám povícero a teď si jenom přeju, abych i zdravotně obstála. Ale díkybohu se zatím těším pevnému zdraví. Mám čtyři vnoučata a tak trochu výčitky svědomí, že nejsem babička na plný úvazek, ale jen tak trochu zaskakuji, když je nouze největší. Doufám, že tedy pomůžu svým dvěma synům a jejich rodinám, aby děti mohly vzpomínat, co všechno s babičkou zažily.
Říkala jste, že v Senátu byste chtěla navázat na svoji dosavadní pomoc dětem. Co za těch šest let můžete a chcete stihnout?
Počítám, že bych mohla být členkou sociálně zdravotního výboru, protože všechna ta témata, která souzní se sociální a zdravotní politikou, jsou mi velmi blízká a věřím, že k nim zahrnu i ta témata, která umím z nadace a hodně mě bolí.
Která to jsou?
V současné době je na spadnutí uzavírání Klokánků Fondu ohrožených dětí (FOD), zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. To je organizace velmi potřebná a prospěšná.
Nelíbí se mi představa, že dítě, které se dostane do okamžité krize, třeba když mu tragicky zemřou rodiče, má být podle instrukce Ministerstva práce v doprovodu sociální pracovnice předáno policii. To, jak s dítětem kdo naloží, bude v kompetenci policie a orgánu péče o dítě.
Pak je tam také to, že všechny děti, které jsou v Klokánku více než šest měsíců, by měly jít do dětského domova. To však není problém FOD, ale zdlouhavého rozhodování soudů. Podle mého by rozhodování, které se týkají dětí, měly mít prioritu.
Skupiny v Klokánku také nesmí přesáhnout 28 dětí, což nemá logiku, protože Klokánek funguje na principu malých rodin. To znamená, že jsou to malé skupiny dětí, většinou sourozenecké, u kterých se střídají dvě „tety“. Takže omezovat počet dětí v Klokánku nemá logiku, protože tento systém funguje stejně dobře s 28 či třeba 33 dětmi.
Další, co mě hodně trápí, jsou velmi tvrdé spory o děti rodičů, kteří se rozchází a nejsou schopni se dohodnout. Byla bych velice ráda, aby rodiny byly pevnější. Tím neříkám, že tam, kde jsou rozhodnuti se rozvést, by měli zůstat rodiče pohromadě, ale měli by se rozcházet kultivovaně a s ohledem na své děti.
Velice mě vadí také týrání, zneužívání, zanedbávání dětí, domácí násilí, násilí vůči seniorům i týrání zvířat. Veškeré násilí silnějšího vůči slabšímu je mi proti srsti. Doufám, že zákony, které se týkají týraných a zneužívaných dětí, umožní větší důslednost vymáhání toho, aby devianti skutečně docházeli na ambulantní léčbu, aby na tím byl velmi tvrdý dohled a aby o nich byl přehled, kde se momentálně pohybují a jak to s nimi je. Budu se hodně snažit, aby se situace slabších a obětí zlepšila.
Myslíte si, že je ještě prostor a čas zvrátit situaci Klokánků?
Doufám, že se to podaří. Nejprve ale musím zjistit, jaké je složení sociálně zdravotního výboru, jaký je v něm postoj k tomuto tématu. Musím vědět, kolik nás bude, kteří by se za určitá témata postavili. Fond ohrožených dětí má výjimku do konce roku a když nic jiného, tak bychom ji měli prodloužit. To by bylo rychlejší než novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Může pomoc rodinám v krizi zabránit tomu, aby si rodiče vyřizovali osobní spory přes dítě?
Ono by stačilo, kdyby ze strany soudů byla povinně nařizována mediace. To se, bohužel, neděje. Ona je doporučována, ale není povinná. Čili kdyby v kompetenci soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrana dětí bylo nařídit mediaci, aby se ty dva lidi mohli prostřednictvím někoho dohodnout, tak to už by byla velká pomoc.
Babiš, Baudyšová a Faltýnek hodnotí výsledek senátních voleb:
