Obrovský klokan Sthenurus vážil až 240 kilogramů. Vědcům se nyní podařilo vypracovat teorii, podle které se pohyboval kráčením jedné nohy za druhou, místo aby snožmo skákal.
„Když jsem poprvé uviděla poskládanou kostru Sthenurina, zarazilo mě, jak se liší od současných klokanů,“ řekla vedoucí studie Christine Janisová z Brownovy univerzity na americkém Rhode Islandu pro The Independent.
Skákání po obou nohou typické pro klokaní pohyb používal Sthenurus spíše výjimečně, tvrdí. „Jejich anatomie naznačuje možnost kráčení po dvou nohou,“ dodala.
Vyhynulý Stehnurus musel kráčet, protože nebyl stavěný na rychlé skákání. Měl totiž oproti současným klokanům mnohem robustnější stavbu těla a těžší kosti, takže by pro něj mohlo být skákání nebezpečné.
Klokani používají skákání, když se chtějí pohybovat rychle. Pro pomalejší pohyb se sehnou na všechny čtyři a podpírají se masivním ocasem. Analýza obřího klokana odhalila, že byl schopný udržet váhu svého těla na jedné noze, což je pro chůzi po dvou klíčové.
„Myslíme si, že původně adaptoval chůzi po dvou jako alternativu k pomalému pohybu po pěti. To vyžaduje pružná záda a silné přední končetiny, zatímco Sthenurus byl mohutný a přední končetiny měl uzpůsobené ke krmení. A tak vyvinuli unikátní způsob chůze po dvou,“ vysvětluje Janisová.
Klokani Sthenurus vymřeli přibližně ve stejné době, kdy se po Austrálii začali šířit pralidé. To podle vědců naznačuje, že jejich vyhynutí mohlo mít spojitost právě s lidským lovem.
Chůze namísto skákání by pro pravěké klokany byla mnohem pomalejší a mohla být jedním z důvodů, proč tito obři vyhynuli, zatímco jejich menší skákající příbuzní přežili dodnes.
