„Tady jsme bydleli. A tady jezdila tramvaj číslo pět. Až na Sadovou. A naproti přes cestu bylo gymnázium,“ vzpomíná Hugo Marom v ulicích Brna.
Je jedním z židovských dětí, kterým za druhé světové války zařídil Nicholas Winton převoz do Anglie a tím je zachránil před koncentračním táborem. Dnes žije v Izraeli v Tel Avivu.
Výlet do Brna si nadělil k šestaosmdesátým narozeninám. Zamířil i k domu číslo 15 na třídě Kapitána Jaroše, v jehož třetím patře se narodil a šest let žil.
„Velmi dobře si pamatuji, jak jsem stál v kuchyni vedle maminky a díval se, jak vaří. Vidím před sebou, jak dělala knedlíky a krájela je nití, ne nožem. A pak si pamatuji prakr (klepáč na koberce - pozn. red.). Používala ho na nás maminka, otec tomu vždy jen přihlížel,“ směje se.
Jeho bratr, kterému bylo v době odjezdu do Anglie osm let, si na své rodiče vůbec nepamatuje. „Měl z toho celý život trauma,“ přiznává Marom.
V březnu 1939 s rodinou bydlel na Vrchlického sadech a do školy chodil na náměstí 28. října. V té době už rodiče věděli, že se děje něco špatného. Když přišel Nicholas Winton s nabídkou zachránit jejich děti, hned toho využili.
Jako teprve desetileté dítě musel opustit rodiče
Hugovi Maromovi bylo deset let, když nasedl do vlaku, který ho navždy oddělil od rodičů a odvezl do Anglie.
Právě rodiče pro něj zůstali největšími hrdiny. Dokázali poslat své děti na místo, o kterém věděli nanejvýš, že tam hrají dobře fotbal. A ještě předstírat, že je posílají jen na výlet, ze kterého se brzy vrátí.
„Odjeli jsme a hned potom se rozšířily zprávy o bombardování Londýna. V Brně byl tehdy klid. Rodiče si určitě museli říkat, co nám to provedli. Kam nás to poslali,“ říká Marom.
Hned po válce se do Brna vrátil. Rodiče však válku nepřežili. A Maromovy kroky se Moravě pomalu začaly vzdalovat. Vycvičil se jako stíhací pilot a v roce 1948 odjel na šest měsíců do války do Izraele. Mezitím se v Československu dostali k moci komunisté a Marom už neměl motivaci se do rodné země vracet. Česko však navštěvuje tak často, jak jen může.
