Máte pocit, že jste někde chytili chřipku. Jste unavení, bolí vás svaly a klouby, jste celkově slabí, žaludek máte jako na vodě a nemáte chuť k jídlu. Zůstanete proto den dva v posteli, abyste se trochu vzpamatovali, a čekáte, až to přejde. Tyto neurčité příznaky skutečně zakrátko zmizí, jenže se místo toho začne dít něco zvláštního s vaším vyměšováním. Když se před spláchnutím otočíte k záchodové míse, zjistíte, že vaše stolice má nápadně světlou barvu, zatímco vaše moč je pro změnu nepřirozeně tmavá. Kromě toho barva vaší kůže získá nažloutlý odstín a zežloutnou vám i bělma očí. Zmíněné příznaky vás dovedou k lékaři, který vám diagnostikuje virovou hepatitidu.
Pokud však spoléháte na to, že virovou hepatitidu, označovanou nepřesným lidovým názvem žloutenka, poznáte podle typického zežloutnutí, můžete být velmi nepříjemně překvapeni. Právě tyto nejnápadnější příznaky (zežloutnutí, tmavá moč, světlá stolice) se neobjevují zdaleka u všech případů onemocnění. Celou řadu z nich doprovázejí právě jen ony nespecifické symptomy, které mohou ukazovat prakticky na jakýkoli zdravotní problém. Přitom je však virová hepatitida velmi nebezpečným onemocněním, které vám může nečekaně zkomplikovat život.
Nemyté ruce i sex
Virových hepatitid existuje na světě celá řada druhů, ale u nás jsou nejrozšířenější typy A, B a C. Každá z nich se projevuje trochu jinak a může mít pro naše tělo jiné následky i komplikace, i když všechny jsou způsobeny virovým původcem. Liší se však i v tom, jakým způsobem se virus do těla dostává. Zatímco virus hepatitidy typu A vstupuje do těla obvykle ústy a je vylučován stolicí (proto se také žloutenka často označuje nesprávným zobecňujícím pojmem "nemoc špinavých rukou"), virus hepatitidy typu B potřebuje k šíření tělní tekutiny (sliny, krev, sperma a podobně) a virus hepatitidy typu C se nejčastěji přenáší přímým kontaktem s krví.
Žloutenku typu A tak typicky můžete chytit, když si po použití toalety a před jídlem neumyjete ruce. Žloutenka typu B se nejčastěji přenáší při sexu, tetování, piercingu nebo například při sdílení injekčních stříkaček mezi narkomany a žloutenka typu C potom kontaminovanou krví (v minulosti například při transfuzi, v současné době při tetování či piercingu infikovanou jehlou, vzácně také při pohlavním styku).
Selhání jater
Jakmile se virus dostane do lidského těla, putuje k jaterním buňkám (hepatocytům), které napadá. Proniká do nich a mění jejich vzhled. U žloutenky typu A je inkubační doba obvykle od dvou do šesti týdnů, u žloutenky typu B od čtyř do šestadvaceti týdnů a u žloutenky typu C od pěti do dvanácti týdnů. Náš imunitní systém se samozřejmě brání, ale jeho reakce je u každého člověka jiná. Zatímco v některých případech si dokáže s virem poradit sám a zcela ho vymýtit, jindy ho nedokáže zcela zlikvidovat, virus se dál množí a napadá další a další buňky. Navíc imunitní systém v rámci přehnané reakce může začít ničit i neinfikované jaterní buňky.
Pokud není hepatitida včas odhalena a přeléčena, přechází z akutní fáze v chronickou. To znamená, že virus pokračuje v množení v játrech i několik měsíců či let poté, co došlo k prvotní nákaze. V důsledku toho může dojít k rozvinutí cirhózy nebo k odumírání jaterních buněk. Není složité spočítat si, že čím méně funkčních buněk mají játra k dispozici, tím blíže jste k jejich selhání. Zánět jater je také spojován s vyšším rizikem rozvinutí rakoviny jater.
Je také důležité uvědomit si, že ačkoliv nemusíte mít žádné příznaky, virus je ve vašem těle stále přítomen, takže můžete kohokoli nakazit. Proti žloutence typu A a B existuje účinné očkování, proti typu C bohužel ještě nikoliv.
