V Pobaltí vidíte mnoho věcí jasněji, než z české kotliny. Ruská hranice je vzdálená pár kilometrů. Době po roce 1945, kdy se Estonsko, Litva a Lotyšsko staly opět součástí Sovětského svazu, říkají jasně okupace, což pro Československo přinejmenším po roce 1968 platí také, ale přesto to téměř nikdo neříká a jen málo Čechů si je to ochotno připustit.
Pohled Luboše Palaty  |
Pobaltským národům reálně hrozilo, že se do konce 20. století stanou národnostními menšinami ve vlastních státech a zmizí tak v představitelné době z mapy světa, takže si plně uvědomují nebezpečí sousedního Ruska. My tady tuto hrozbu tak úplně nechápeme a tváříme se, že se nás dokonce ani to, co se nyní děje na Ukrajině, moc netýká.
Lidé jako estonský prezident Toomas Hendrik Ilves by proto v českých médiích měli dostávat prostor co nejčastěji, protože dokážou se svojí zkušeností říci jasně a jednoznačně věci, které se tady jasně a jednoznačně neříkají. V rozhovoru, který můžete najít ve středeční MF DNES, třeba na české pochybnosti ohledně základen NATO říká větu, jíž v Česku vyslovuje málokdo: my jsme NATO a základnou aliance je proto každá základna české armády.
Se stejnou jasností mluví i o krizi na Ukrajině: je to návrat do reality, návrat ruského mesiášského imperialismu, konec doby, kdy jsme si malovali, že Rusko může být partnerem Evropy. A Krym je prostě jen opakování hitlerovské anexe Sudet. Tečka.
Podobně jednoznačně mluvil Illves i o euru, evropské měně, kterou Estonsko přijalo hned jak to bylo možné. "Máme s eurem dobrou zkušenost."
Podobně odvážně se Estonci staví k internetu a jeho používání ve státní správě. Zatímco tady se při stále klesající účasti voličů stále jen teoreticky diskutuje o volbách přes internet či o komunikaci se státními úřady, podávání daňové přiznání a podobných věcech, v Estonsku už toto všechno funguje a usnadňuje to tamním lidem život a ve volbách přidává voliče. V Česku se za to utratilo spoustu peněz a vše nastavilo tak, aby normální člověk prostě tuto možnost neměl.
Čeští poslanci a senátoři by proto udělali lépe, kdyby místo exotických cest do Ekvádoru a podobně zamířili na sever Evropy, do nám tak blízkého a přitom vzdáleného Pobaltí, třeba do Estonska. Nebo si alespoň přečetli rozhovor s panem Ilvesem.
