V ruštině se jmenuje přesněji Jen sám před sebou a na její originální obálce shlíží z obrazu na Gorbačovovu pověstnou skvrnu nad čelem jeho manželka Raisa. Právě k ní se autor nejednou obrací a její památce knihu věnuje.
Raisa zemřela v roce 2000 na akutní leukemii. Ovšem už za života byl Gorbačov terčem posměchu právě proto, jak moc se manželce klaněl. Bála se stárnutí, nechtěla, aby jí vnučky říkaly babičko: "Vymyslela si oslovení babulka. Vysvětlila nám, že babička je pro staré, ale babulka je plná energie," vzpomíná pohnutý Gorbačov. Jím vykreslená Raisa je trochu kýčovitým obrázkem typické Rusky, miluje sibiřské vánice i pelmeně.
Brežněv i pochlebování Putinovi
Seznámili se na vysoké škole při studiu na začátku 50. let. Ona vyčnívala mezi svými vrstevnicemi silou i postavou, právě řešila nesnadný rozchod s jakýmsi studentem fyziky, jehož matce se znelíbila. Zatímco jeden večer tvrdila Michailovi, že se s ním nemůže přátelit, protože by nesnesla další zklamání, druhý večer už si slíbili věrnost navěky.
I když je z knihy patrná Gorbačovova láska k jeho ženě, zaznamenává všechny milníky života i kariéry. S každou stránkou je nutné si uvědomovat, kdo je píše - přestože je považován za téměř demokratického reformátora, Gorbačov nikdy neopustil myšlenku na to, že by správně leninsky vedený komunismus měl spasit svět. Popisuje ze své perspektivy Brežněvovu éru, Andropova i Černěnka, svoje šéfování straně. Hodnotí Borise Jelcina, s nímž se neměl příliš v lásce, lehce pochlebuje Putinovi. A neustále se vrací k možnostem perestrojky. "Dodnes lituji, že jsem loď, kterou jsem kormidloval, nedovezl do klidných vod," stýská si nad jejím nezdárným koncem.
