Po desetiletí byl španělský panovník Juan Carlos reklamou na obnovu konstituční monarchie. Jeho ostře řezané rysy, které se tak dobře vyjímaly na pesetách i eurech, dávaly naději royalistům roztroušeným po republikách v Evropě, že i u nich se zas národ jako v minulosti sjednotí za jednou osobou na trůně.
Čeští royalisté mohli jen naříkat, že jim historie nepřihrála do rukou nějakého podobně vysportovaného Habsburka s příjemným úsměvem. To by se po pádu komunistického režimu království zavádělo samo. Jako mávnutím kouzelného proutku.
Jenže příchod Juana Carlose k moci nebyl pohádkový. Za nástupce si ho vybral diktátor Francisco Franco, který při občanské válce ve 30. letech zničil mladou španělskou republiku. Zpátečnický tyran, který se po celou dobu své samovlády obhajoval tím, že zastupuje krále, si od mladého Bourbona, na jehož výchovu měl vliv, sliboval především své vlastní ospravedlnění před dějinami.
Čekal, že vladař podrží Iberský poloostrov v zastydlém konzervatismu 18. století, kde nerušeně vládne "z Boží milosti" tradiční elita. Jenže Juan Carlos, který byl v té době považován za protekčního spratka a který do Frankovy smrti v roce 1975 tyranii veřejně podporoval, místo toho dal volný průchod demokracii.
Nová éra na Iberském poloostrově
Svůj nejrozhodnější čin předvedl, když se v roce 1981 konzervativní kruhy v armádě s odvoláním na Jeho Veličenstvo, kterému politici odnímají jeho pravomoci, odhodlaly k převratu a obsadily parlament. Juan Carlos se však oblékl do slavnostní uniformy a v televizním přenosu řekl občanům, že s pučisty nemá co do činění a že pevně stojí za zvolenými institucemi. Oprýmkovaní povstalci pochopili, že 18. století skončilo i za Pyrenejemi.
Toto vítězství svobody mělo globální dopad, protože zatočilo s anglosaským předsudkem, že hispánský svět má diktaturu v genech. Po první španělské kostce domina začaly padat vojenské tyranie i v jeho bývalých koloniích za Atlantikem. V Latinské Americe je tudíž Juan Carlos brán za patrona demokracie.
Mohutně se mu aplaudovalo, když v roce 2007 na setkání s lídry kontinentu dokázal jednou větou usadit tehdejšího venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Socialistický vůdce s autoritářskými tendencemi svou proslule květnatou rétorikou popisoval španělského expremiéra Aznara jako "fašistu", který je "méně lidský než had", načež od krále zaznělo prosté: "Proč už nezmlkneš?"
Z konzervativců liberálové
To byl vrchol jeho popularity. Doma si držel od dění odstup a dělal jen to, co se v konstituční monarchii od hlavy země očekává: tedy reprezentoval na různých ceremoniích. Nekomentoval změny, kvůli nimž musel Franco dělat v hrobě hotová salta. Diktátor by například nikdy nesnesl, aby do politiky mluvily ženy. Natož aby nějaká "těhulka" v roli ministryně obrany řídila armádu.
Ano, kdysi zpátečnická země, kde měla katolická církev nadměrně velký vliv na věci veřejné, se ve sporných etických otázkách stala jednou z nejliberálnějších v Evropě, což v roce 2005 potvrdilo povolení pro sňatky homosexuálů.
Liberálnost poměrů dokazovala i královská rodina, když si dva ze tří jeho potomků našli partnera mezi "plebsem", jak to už v moderní monarchii patří k bontonu. Juan Carlos byl enormně populární – jeho kolegyně z britského trůnu mohla o takové oblibě jen snít.
Stejně tak mohla závidět, jak domácí média nechávají dvůr v klidu. Panovník měl milostné avantýry, ale nikdo je nezkoumal. Stejně tak se tisk nešťoural v bolavé části jeho minulosti, kdy jako mladík zřejmě v pubertální frajeřině zastřelil mladšího bratra.
S ekonomickou krizí přišel pád
Tato idylka mezi poddanými a jejich "vrchností" skončila s ekonomickou krizí. Král z reklamy totiž zapomněl, že je ztělesněním lidu a že se podle toho musí chovat. Zatímco národ po prasknutí bubliny s nemovitostmi, která do roku 2008 táhla prudký hospodářský růst, těžce zápasil (a zápasí) s propadem životní úrovně a nezaměstnaností, Juan Carlos dál žil na vysoké noze.
Králova abdikaceABDIKACE: Španělský král Juan Carlos I. předá korunu svému synovi PRINC FELIPE: Vášnivý jachtař, kterého Španělé milují PŘIŠTÍ KRÁLOVNA: Novinářka, která uhranula prince OBRAZEM: Tak šel čas s Juanem Carlosem I. |
Dříve jeho oblíbené výlety s puškou za exotickými trofejemi Španělé brali jako součást vladařské image, botswanské safari za skolením slona v roce 2012 jim však přišlo jako nemístné rozhazování. Jeho Veličenstvo spadlo z piedestalu a najednou všem vadilo, že si ze erárního rozpočtu bere do Afriky blonďatou milenku.
Tou dobou už se řešil skandál kolem jeho mladší dcery Cristiny. Její manžel Iňaki Urdangarín, bývalý kapitán házenkářské reprezentace, byl obviněn, že jako představitel nadace podporující sport zneužil veřejné peníze. K soudu, jehož verdikt dosud nepadl, musela v roli svědka ostudně předstoupit i princezna.
Popularita hlavy rodu z téměř 80 procent spadla na polovinu. Nepomohlo ani to, že Juan Carlos kvůli tomu, aby pomohl zemi vypořádat se s důsledky ekonomické krize, prodal soukromou jachtu. Španělé v průzkumech žádali, aby muž, jehož morální autorita se zhroutila, předal žezlo.
Kluk z královského plakátu
Zdravotními problémy sužovaný kmet to dlouho odkládal. Nakonec pochopil, že pro monarchii už není užitečným maskotem a že setrváváním na trůně by její obraz, který sám zdárně vytvořil, jen ničil. Odstoupením, které formálně přijde v průběhu následujících měsíců, dal dynastii šanci na nápravu reputace a na to, aby odrazila dříve nemyslitelné volání po obnovení republiky.
Nejspíše se to povede, protože Juana Carlose nahradí další "kluk z plakátu". Šestačtyřicetiletý syn, který bude po korunovaci vystupovat jako Filip VI., se na vládnutí léta připravoval. Před časem si nechal, aby se zbavil image playboye, narůst plnovous, který mu dodává majestát vladaře z dávných časů.
Jiskru populárnímu aristokratovi, který si drží reputaci bez poskvrny, zajišťuje jeho manželka, bývalá televizní hlasatelka Letizia. S důstojností, s vřelostí a zároveň bez přehnaného aktivismu a pompy se oba budou snažit přesvědčit obyvatelstvo, že monarchie je pro roztříštěný národ ideální způsob sjednocení.
Nezbývá než zvolat: Král abdikoval, ať žije král! A dodat: Kéž by byl aspoň tak skvělý panovník jako jeho otec.
