Superstar Sikorski. Rázný Polák má šanci řídit evropskou diplomacii

Říkají mu politická superstar. Nebere si servítky, otevřeně kritizuje Rusko. A možná brzy stane v čele evropské diplomacie. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski se z euroskeptika změnil v horlivého zastánce EU, podle nějž se o sebe Evropa musí postarat sama.

Polský premiér Donald Tusk ve čtvrtek potvrdil, že Polsko Sikorského navrhne jako nástupce baronky Catherine Ashtonové v čele evropské diplomacie. Je to přirozený kandidát, prohlásil Tusk. Nejen proto, že se Polsko stále více v EU prosazuje, ale také díky renomé Sikorského.

Letos na sebe upozornil díky ukrajinské krizi, kde byl jedním ze zprostředkovatelů smlouvy mezi prezidentem Viktorem Janukovyčem a tehdejší opozicí. Zastínil i ministry Německa či Francie. Kamery ho zachytily, jak ukrajinské politiky varuje: "Pokud to nepodepíšete, budete tu mít stanné právo, budete tu mít armádu. Všichni zemřete." (více se dočtete zde)

Radoslaw Sikorski

• Narodil se 1963 v polské Bydhošti.
• V březnu 1981 se stal předsedou stávkového výboru. Tehdy ještě studoval na gymnáziu.
• V červnu 1981 odjel studovat do Británie. Když bylo v prosinci v Polsku vyhlášeno stanné právo, dostal politický azyl.
• Studoval filosofii, politologii a ekonomii na Oxfordu.
• V roce získal 1987 britské občanství. Vzdal se ho v roce 2006, kdy se stal ministrem obrany.
• V 80. letech přispíval do týdeníků The Spectator a The Observer
• V roce 1986 odjel jako válečný reportér listu The Daily Telegraph do Afghánistánu. Za jednu ze svých fotografií získal cenu World Press Photo.
• V roce 1992 se stal náměstkem ministra obrany, později byl náměstkem ministra zahraničí. 
• V letech 2002-2005 žil v USA, kde řídil konzervativní think-tank American Enterprise Institute.
• Po návratu do Polska byl zvolen senátorem a posléze se stal ministrem obrany.
• Od roku 2007 je ministrem zahraničí.
• Je členem strany Občanská platforma úřadujícího premiéra Donalda Tuska.

Sikorski si servítky nebere. Rusko ostatně otevřeně kritizuje a separatistům na východě Ukrajiny stejně jako kyjevská vláda říká teroristé.

"Po nezajímavé lady Ashtonové by si evropská zahraniční politika zasloužila pro veřejnost přitažlivějšího vyslance. Někoho, kdo dokáže jasně komunikovat s celou evropskou veřejností a dokáže formovat evropskou identitu v 21. století - ne jen vystupovat jako hlavní vyjednavač, jak to dělala Ashtonová," myslí si šéfredaktor magazínu Globalist Stephan Richter.

Aktivistou od střední školy

Dnes jedenapadesátiletý Sikorski se v politice začal angažovat už na střední škole, když se v roce 1981 stal předsedou stávkového výboru. V prosinci téhož roku Wojciech Jaruzelski vyhlásil stanné právo (o jeho pátečním pohřbu čtěte zde) a Sikorski, který tou dobou studoval v Anglii, dostal v Británii politický azyl.

Po studiu na Oxfordu odjel jako válečný reportér listu The Daily Telegraph v roce 1986 do Afghánistánu. Za jednu z fotografií, které tu pořídil, dostal cenu World Press Photo. Politická kariéra Sikorského naplno začíná s pádem sovětského bloku. V devadesátých letech byl náměstkem ministra obrany a později i náměstkem ministra zahraničí.

Od politických funkcí "odpočíval" tři roky v USA, působil v čele konzervativního think-tanku. V té době se Sikorski orientoval na USA a dnešní ministr, který plameně EU hájí, tehdy zastával opačné názory. "Splňoval jsem všechny podmínky pro to, abych se stal celoživotním členem londýnského klubu euroskeptiků," podotkl samotný Sikorski.

EU nemůže spoléhat na Spojené státy

Obrat přišel s válkou v  Iráku. "Válka v Iráku byla pro Spojené státy chybou - chybou pro jejich postavení ve světě, jejich autoritu, pro jejich armádu i finance," řekl Sikorski.

Jeho nadšení pro Spojené státy ochablo. Dnes říká, že se na ně Evropská unie už nemůže spoléhat. "Abyste byli efektivní a mohli dělat to, co je správné pro největší oblast lidských práv a civilizované vlády na světě, potřebujete diplomacii podpořit i silou."

"EU je největší ekonomika na světě a má stále méně stabilní okolí: od Středoafrické republiky přes Mali, Libyi, Egypt, Sýrii a nyní až po Ukrajinu. Proč by měly Spojené státy zajišťovat bezpečnost ekonomice, která je větší než ta americká?" řekl Sikorski listu Financial Times.

Život na zámku

Manželkou Sikorského je Anne Applebaumová, americká novinářka židovského původu. Je nositelkou Pulitzerovy ceny v kategorii literatury faktu za knihu Gulag.  Pracovala i pro tak prestižní listy jako The Economist a Washington Post.

Manželé Sikorští mají dva syny - Aleksandera a Tadeusze, kteří studují na elitní britské Eton College, kam tradičně chodí i potomci britské královské rodiny. 

Rodina žije na zámečku v Chobielinu, který zachránila před zkázou.

Muž, který si dříve tak dobře rozuměl s britskými euroskeptiky, se do nich nyní neváhá opřít. "EU je anglicky mluvící mocností," řekl už předloni ve svém londýnském projevu. 

"Jednotný trh byl britskou myšlenkou. A britská komisařka řídí naši diplomacii. Kdybyste si to jen přáli, mohli byste vést evropskou obrannou politiku. Ale když odmítnete, nečekejte prosím, že vám pomůžeme zničit a paralyzovat EU."

V situaci, kdy volby do Evropského parlamentu v Británii vyhrála euroskeptická strana UKIP a ve Francii či Dánsku zvítězily obdobně smýšlející strany, je takové odhodlání důležité. Člověk Sikorského smýšlení a temperamentu by podle některých expertů mohl v čele evropské diplomacie decentralizační snahy zmírnit.

"V mnoha ohledech má Sikorski profil, energii tento post přeměnit na nástroj k tvorbě skutečné evropské zahraniční politiky. Mnoho lidí má pocit, že je po pěti letech nutná změna, zvláště když EU čelí přílivu skepse uvnitř a v sousedství vzkříšenému Rusku," myslí si Stephan Richter.

Už samotná volba Sikorského na post evropského ministra zahraničí by byla změnou koncepce. Otázka je, jestli si takovou změnu evropské špičky budou přát.

Všichni zemřete, varoval Sikorski ukrajinské politiky: