Navíc byl Jan Beneš hlavním aktérem průlomového soudního procesu, který podle historika Petra Koury vedl k odvolání Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ.
Narodil se v Praze 26. března 1936. Vystudoval střední umělecko-průmyslovou školu (hračkářský obor), chvíli pracoval jako výtvarník, ale už v roce 1958 byl během "výkonu" vojenské služby zatčen a na dva roky uvězněn za krádež samopalu. Beneš sám později prohlásil, že to bylo "za podvracení bojové morálky mužstva, nedovolené ozbrojování a krádež vojenských podvlékaček".
SoutěžNeziskové organizace Post Bellum a Pant, dále iDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT pořádají soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisící korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy. Soutěž trvá do 5. října. Vše na www.pribehy20stoleti.cz. |
Ve vězení pracoval jako horník, a nedlouho po návratu vydal v rychlém sledu tři knihy: Do vrabců jako když střelí (1963), Situace (1963) a Disproporce (1965 - kniha byla záhy stažena, znovu sice vyšla roku 1969, ale nesměla už být distribuována). Beneš se projevil jako výrazný talent - v jeho prózách nebyly úlitby "oficiální režimní linii", typické pro mnohou tehdejší literární produkci.
V letech 1967-68 se však Jan Beneš znovu ocitl ve vězení, především kvůli "udržování styků" s exulantem Pavlem Tigridem (pro komunistické funkcionáře nepřítelem číslo jedna) a kvůli zasílání textů do jeho pařížského časopisu Svědectví.
Sám k tomu říkal: "Odsouzen jsem byl za povracení republiky, které spočívalo ve sbírání podpisů pod petici za mimořádný sjezd spisovatelů (to bylo v roce 1965), kterou nakonec podepsalo 365 prozaiků a básníků. A pak také za to, že jsem tiskl v zahraničí bez povolení československých úřadů své literární a žurnalistické práce. Například zpráva o tom, že se na Václaváku objevilo cinzano - což byla tehdy samozřejmě bomba, že jo, hle, kapitalismus se vrací! - byla hodnocena jako zpráva hospodářského charakteru ohrožující bezpečnost republiky."
Proces, který se nevydařil
O co vlastně šlo? Popsáno ve zkratce, Jan Beneš, antikomunista a divoká povaha, si dvakrát nelámal hlavu s konspirací (Československo 60. let bylo ještě pořád policejním státem) - a bohužel zřejmě ani s tím, koho může jeho počínání ohrozit.
Spisovatel a jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu Pavel Tigrid.
V roce 1965 se jeho kamarád, student FAMU Jan Zámečník, dostal do Paříže na delší dovolenou a Beneš přes něj posílal texty Pavlovi Tigridovi. Příliš to nemaskoval, a jelikož opatrný kupodivu nebyl ani daleko zkušenější Pavel Tigrid, Státní bezpečnost začala brzy sledovat Beneše i Zámečníka, kterého se jí podařilo dostat lstí zpátky do Prahy.
Oba byli zatčeni - a tím odstartoval soudní proces, který měl podle plánu šéfa komunistů a prezidenta Antonína Novotného demonstrativně odhalit "hlavního osnovatele nepřátelské činnosti proti ČSSR" (tj. Tigrida) a potrestat jeho české přisluhovače.
Případ se však KSČ i Státní bezpečnosti z různých důvodů (podrobněji se jimi zabývali například historik a novinář Petr Zídek nebo historik Petr Koura) vymkl z rukou. Vyvolal mezinárodní pozornost a obžaloba pod tlakem překvalifikovala Benešovo obvinění z velezrady na podvracení republiky.
Příběhy 20. stoletíVzpomínky Jana Beneše a podrobnosti o "jeho" slavném případu uslyšíte v nedělních Příbězích 20. století. V pravidelném čase, tedy v neděli 25. května krátce po 20:00 hodině na ČRo PLUS. Pořad připravili Adam Drda a Martin Kroupa. Vzpomínky Jana Beneše zaznamenali lidé z Post Bellum - pokud je vám toto sdružení sympatické, staňte se členem Klubu přátel Paměti národa a drobnými penězi pomozte v jeho činnosti. |
Svědkové během procesu odvolávali vynucené výpovědi a Beneše hájili, Václav Havel si tehdy demonstrativně sedl na lavici vedle obžalovaných (mimochodem, v procesu, který se konal v červenci 1967, zastupoval obžalobu zločinec, známý z proticírkevních procesů v 50. letech, prokurátor Karel Čížek). Spisovatel dostal pět let natvrdo a vyobcovali ho ze Svazu spisovatelů (přičemž proti jeho vyloučení hlasovali prý jen dva lidé, Hela Volanská a Václav Havel).
Vítězství to však pro konzervativní komunistickou kliku nebylo: Zámečníka soud zprostil obvinění a - jak píše historik Petr Koura - "Benešova kauza (...) zásadním způsobem působila na radikalizaci veřejného mínění v Československu. V jejím důsledku též prokazatelně došlo k odvolání Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ, což byl začátek pádu tohoto komunistického politika. Nástup tzv. reformního procesu přináší Benešovi (...) svobodu - 22. března 1968 mu Antonín Novotný uděluje milost, což je zároveň poslední akt jeho prezidentského úřadování."
Učitel špiónů
Rok po sovětské okupaci odešel Jan Beneš s manželkou do emigrace. Jeho děti byly zadržovány v Československu - a s rodiči se shledaly teprve po deseti letech. Beneš žil v USA, kde se živil nejdřív jako dělník, později přednášel na různých universitách a stal se zaměstnancem ministerstva obrany (učil prý budoucí špióny a diplomaty češtinu).
Spisovatel Jan Beneš po návratu z exilu.
Vydal další knihy, mimo jiné romány Druhý dech (publikováno v exilu roku 1974, ale připraveno k vydání už v ČSSR na sklonku 60. let) a Zelenou nahoru (1977). Domů se vrátil na počátku 90. let - jako aktivní antikomunista, "amerikanofil" a zároveň "vlastenec československý".
K tomu dodával (v roce 2001 v rozhovoru pro Lidové noviny: "Je velký rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem... Nacionalismus je jeskyně, na jejímž konci čeká český neandrtálec s klackem." Jan Beneš odešel ze života dobrovolně - 1. 6. 2007.
