Dnes osmasedmdesátiletého Iwao Hakamadu zatkli v roce 1966 za ubodání majitele továrny, v níž pracoval, jeho manželky a dvou dětí. Továrnu pak podle obžaloby zapálil. K činu se doznal po 20 dnech výslechů. Japonec se ale hájil, že vyšetřovatelé ho během výslechů bili a u soudu své přiznání odvolal.
Nehledě na to jej však soud shledal vinným a dva roky od zatčení odsoudil k trestu smrti. V roce 1980 posléze japonský nejvyšší soud verdikt potvrdil.
Nyní, po 46 letech se Hakamada dočkal propuštění na svobodu. Soud o tom rozhodl poté, co jeho právníci předložili nové důkazy, uvedla japonská tisková agentura Kjódó. Obhájcům se podařilo dokázat, že krev na oblečení, které měl Hakamada údajně na sobě v době činu, se s jeho DNA neshodují.
Současně s propuštěním soud nařídil také nový proces. "Jestli někdy existoval nějaký případ, který si zaslouží přezkoumání, je to tento. Hakamada byl usvědčen na základě vynuceného přiznání a zůstávají tu nezodpovězené otázky ohledně důkazů získaných rozborem DNA," argumentovala pro stanici BBC regionální šéfka lidskoprávní organizace Amnesty International.
Podle Amnesty International je Hakamada vůbec nejdéle čekajícím odsouzencem na smrt v dějinách novodobého vězeňství.
Poslední vývoj v Hakamadově případu znovu rozvířil diskuzi nad otázkou nejvyššího trestu. Po boku Spojených států je Japonsko jedinou vyspělou zemí, kde dosud nebyl trest smrti zrušen. Země vycházejícího slunce vykonávání poprav na dlouhou dobu přerušila, před dvěma lety ale po více než dekádě opět několik odsouzených oběsila.
Japonské ministerstvo spravedlnosti uvádí, že v současnosti čeká v celách na smrt 129 odsouzenců. Nejvyššímu trestu je nakloněna velká část tamní veřejnosti.
Kritici trestu smrti často argumentují tím, že japonské soudy se z velké části při vynášení verdiktu spoléhají na doznání obžalovaných. To je však podle nich často vynucené.
