Jako by nestačilo, že k nim byla skoupá příroda. Nenadělila jim ochranný pigment, pročež je pro ně ostré africké slunce nebezpečnější než pro kohokoliv jiného. Řada z nich trpí rakovinou kůže. Kvůli nedostatku melaninu mají i problémy se zrakem. V Tanzanii albínům navíc hrozí i jiné - mnohem děsivější - nebezpečí.
"Kolují tady fámy, že části našeho těla mohou učinit lidi šťastnými a bohatými. Začali nás proto honit jako divokou zvěř a odsekávat nám údy," říká tanzanský právník Josephat Torner, jenž zkraje března představil na festivalu Jeden svět v Praze dokument o údělu albínů v africké zemi nazvaný Ve stínu slunce. Sám je totiž albín.
AlbinismusJde o genetické onemocnění, které způsobuje nedostatek melaninu. Ten chrání tělo před slunečním zářením. V lidském těle se vyskytuje v kůži, ve vlasech, v sítnici. Je to poměrně vzácná choroba, jež postihuje muže, ženy, zvířata i rostliny. V Tanzanii žije asi 170 tisíc lidí postižených tímto onemocněním. Jsou tam vražděni kvůli pověrám a penězům. Od roku 2006 tam bylo 74 albínů zabito a řada dalších znetvořena. Několik případů hlásí třeba i Keňa, Uganda, Rwanda, Burundi či Nigérie. |
"Když jsem se narodil, lidé věřili, že je albinismus prokletí. Matce komunita poradila, aby mě otrávila. Odmítla. Jak jsem vyrůstal, byl jsem odsunut na okraj společnosti. Nemohl jsem se účastnit společných akcí. Mnoho lidí věřilo, že by se ode mě nakazilo. Na ulici na mě křičeli: 'Duch!' Těhotné ženy si odplivávaly," popsal dvaatřicetiletý Tanzanec pro MF DNES a iDNES.cz.
V rodné vesnici raději nespí
Tanzanské komunity pod vlivem místních šamanů totiž uvěřily, že albíni jsou očarované existence s magickými schopnostmi, jež neumírají, ale prostě mizí. Zároveň však jejich tělesné části mají lidem přinášet štěstí, bohatství, úspěch...
Za posledních zhruba šest let místní zavraždili přes 70 albínů. Desítky jich zmrzačili. Alespoň podle oficiálních údajů. Jejich počet však může být vyšší, o řadě případů se nejspíš úřady nedozvědí...
"Jde jim o končetiny a krev albínů. Používají je různě. Krev většinou vypijí přímo vrazi. Končetiny nosí šamanům. Ti z nich dělají prášek. Pak třeba horníkům či rybářům dávají medicínu, jež se skládá z tohoto prášku. Oni se v ní myjí," přibližuje Torner. Někteří místní končetiny schovávají doma nebo vplétají vlasy albínů do rybářských sítí, aby jim zaručily bohatý úlovek. Alespoň tolik je dnes známo.
Albíni tak v Tanzanii žijí v neustálém strachu, nevěří ani vlastním rodinám. Často jsou to právě příbuzní, kteří je prodají. Obchod je to totiž výnosný.
Podívejte se na upoutávku na film Ve stínu slunce, který Torner představil na festivalu Jeden svět:
"V posledních letech jsem ani jednou nepřespal v rodné vesnici. Pokaždé, když jedu rodinu navštívit, spím raději někde v hotelu. Nikdo ani neví, v kolik přijedu," svěřil se Torner, jenž má dvě děti a s manželkou žijí v největším tanzanském městě Dar es-Salaam, které je pro něj přece jen bezpečnější než venkov.
Vždy věřil jen rodičům, u zbytku klanu si není jist. "Lidé jsou v Africe chudí, takže když jim řeknete o bohatství, mnohdy nedokážou odolat," přemýšlí muž, jenž se pustil do boje s pověrami. Objíždí zemi a snaží se komunity přesvědčovat, že albíni jsou jedni z nich - odlišuje je jen barva kůže. Jistou ochranu mu při cestách poskytuje auto, a pokud jede na venkov, obvykle se hlásí na místní policii. I ta je však kolikrát zkorumpovaná.
Věřit nelze skoro nikomu
Nejhorší je pro něj fakt, že nemůže věřit skoro nikomu. Ani Josephat Torner se nevyhnul ve svém životě napadení. "Před dvěma lety jsem se odněkud vracel autobusem. Sledovali mě tři muži. Všiml jsem si jich, protože pokaždé vystoupili tam, kde já. Noc jsem se rozhodl strávit v hotelu a zavolal raději policii. Mezitím mi muži vtrhli do pokoje a táhli mě do auta. Na poslední chvíli mě zachránili policisté," líčí.
Tehdy měl štěstí, na rozdíl od jednoho z jeho známých, jenž byl v roce 2009 rozsekán. Jeho vrazi ho tehdy vylákali do klubu, opili a pak zabili. Usekli mu končetiny a trup hodili do řeky. "Jedním z vrahů byl jeho švagr," podotkl.
Byť čísla zavražděných albínů v poslední době klesají, Josephat Torner je opatrný. Varuje, že se mohl změnit jen způsob vraždění. Mnoho albínů je totiž podle něj nezvěstných. Vůbec nejnebezpečnější je pro ně oblast Viktoriina jezera. "Vláda se s tím snaží něco dělat, ale není to dost," říká. Někde proto berou ochranu albínů do rukou samy komunity, jenže ta spočívá třeba v tom, že albíni (hlavně děti) žijí v táborech, za vysokými zdmi. A tedy vyloučeni ze společnosti...
