Publikaci s názvem Komařický pilot Jan Lenc pokřtil v českobudějovickém knihkupectví Kanzelsberger. Dorazili pamětníci i příbuzní pilota.
"Když už se člověk dostane k takovému materiálu, jako jsou v tomto případě dva deníky pilota Lence, tak je to něco mimořádného. Je to svědectví o životě a době, nahlédnutí za zrcadlo," líčí Petráš.
Sám je autorem úvodu, větší část tvoří edice deníkových záznamů. "Lenc si je vedl za svého pobytu ve Francii a v Anglii od roku 1939 do roku 1941," popisuje Petráš.
Pilot si zaznamenával své nálady, prožitky, vztahy mezi vojáky i to, jaké měli názory na československou zahraniční akci. Pokoušel se i o úvahy na svět kolem sebe. Popsal například také svůj "nejslavnější den v životě", kdy se jel podívat do Lurd.
Autorem knihy je historik Jihočeského muzea Jiří Petráš.
Na úvodních stránkách Petráš přibližuje život Jana Lence od roku 1916, kdy se narodil, až po 18. srpna 1942, kdy byl sestřelen s letadlem nad Biskajským zálivem.
"Ještě jako voják v Československu absolvoval mezi 15. listopadem 1937 a 15. lednem 1938 poddůstojnickou školu a to s prospěchem velmi dobrým a mezi 77 absolventy skončil na sedmém místě," píše Petráš. Přes Polsko utíkal Lenc do Francie a do Anglie. Tam připlul se skupinou letců v roce 1940. V Británii byl přiřazen k 311. squadroně RAF.
Letecko-historická společnost při Jihočeském muzeu
Lencovi příbuzní si jeho zápisky dlouho nemohli přečíst, přestože je měli schované doma v Komařicích.
"Pan doktor Petráš měl rozluštění deníků těžké, protože náš strejda Jan Lenc psal poznámky těsnopisem. Jeho příbuzná žila v Nepomuku a dala deníky přeložit místní učitelce, která starý těsnopis zvládla pouze částečně. Zbytek byl přeložený zásluhou Jihočeského muzea až po roce 1989. Deník přestal strýc psát v listopadu 1941, ale nevěděli jsme proč. Až jsme se v jedné knize dočetli, že měl zlomenou ruku," vysvětluje Lencova neteř Marie Šnajdrová.
Podle Marie Šnajdrové byl Lenc veselý a společenský člověk. "Jeho oblíbená písnička prý byla Tam, kde je hájek, tam, kde je borovička. Po válce si babička s dědou mysleli, že je letec pořád živý. Nevěděli, že byl sestřelený. To zjistili, až když ho jela jeho příbuzná paní Košťálová vítat na letiště, a on nepřijel. Potom byl prohlášený za mrtvého," vypráví 67letá Šnajdrová.
"Byl to normální člověk. Je třeba si uvědomit, že velká část těch, co odešli z protektorátu, nebyli o mnoho starší. Z jeho posádky Wellington nebylo nikomu více než třicet let. Byli to všichni kluci od 23 do 27 let. To byla síla mladých lidí, kteří šli z protektorátu bojovat proti nacismu. Byl to křesťan, věřící člověk. Jak říkala paní Šamalová, která ho zažila jako dítě v Komařicích, byl velice upřímný, přívětivý," podotýká Petráš.
Jihočeské muzeum se leteckou tematikou a piloty RAF zabývá delší dobu. Vznikla při něm letecko-historická společnost. Její sláva rozkvetla v 90. letech po uvolnění poměrů. Jihočeské muzeum a další spolupracovníci odhalili letcům pamětní desky. Každý rok se u nich scházejí, aby vzdali hold a poctu hrdinům.
"Každý rok se scházíme vpředvečer dne vítězství, před osmým květnem. A u desky pana Lence jsme se scházeli několik let. Vždycky nám tam něco scházelo. Myslím si, že ta publikace je posledním splacením dluhu panu Lencovi," upřesnil Pavel Šafr, ředitel Jihočeského muzea.
