Klasický lidovecký postoj: "Chybí tam dost podstatných věcí. Je to jen návrh, ještě musíme projednat sporné body. Ale v tom textu, který je teď připraven, je drtivá většina zásadních věcí, které jsme chtěli prosadit. Je to velmi dobře vyjednané, vyjednávací tým odvedl dobrou práci," líčí situaci předseda Bělobrádek.
Kdo tomu vyjádření příliš nerozumí, najde tyto klasické věty už v repertoáru mistra lidovecké dvojznačnosti Josefa Luxe. Vynálezcem tohoto vidění světa je ale chytrá horákyně z pohádky Boženy Němcové. Nahá, oblečená, pěšky, na koni. Dnes bychom přidali moderní: žena a přitom je to muž.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Takto se odjakživa vyjadřuje lidovecký souhlas s něčím, čeho mají být částí. Dnes tak vyjadřují souhlas s koaliční smlouvou. Důležitým prvkem toho souhlasu je třetí ministerstvo, jímž má být zemědělství, a pokud jím bude, mohou prý být ta ministerstva jen dvě. Je svým způsobem fascinující, jak některé hodnoty přetrvávají v KDU-ČSL po celé generace.
Lidovci mají nejen tuto hodnotu, jako chvályhodný příklad uveďme trvalý odpor ke komunismu a chuť hájit mravní obsah lustračního zákona, který je pro většinu dnešních politiků už jen bezobsažným cárem papíru.
Koaliční jednota vzniká relativně lehce a s rychlostí, která je úměrná potřebám státu bez vedení. Je to ovšem jednota nesmírně riskantní, což ale není novinka, nýbrž obvyklá kvalita našich koalic. A je to kvalita záporná, kvůli ní ty koalice nemají úspěch a často se rozpadají.
Ohromný koláč času od vzniku České republiky spotřebovalo vládnutí na smlouvání koaličních jednot, na jejich zničující spory a závěrečné trapné rozklady. Místo aby se vládlo, útočí se, handrkuje se, intrikuje se, vzduchem přelétají sprosťárny, lži a populistická lákadla. Koalice se rozpadají, protože nevznikají ze společné potřeby stát spravovat, nýbrž z čirého zoufalství, že nic jiného, co by vládlo, není k dispozici.
Teď prožíváme kratičký čas mezi válkami. Ty vypuknou ihned po schválení vlády. Je zarážející, že tento trvale kritický stav české politiky nikoho nezneklidňuje a nevyvolává tlak na opravy ústavních zákonů a zvyklostí. Krizovost se už bere jako obvyklý normál.
I dnes všichni dychtí po tom, aby tu byla nová vláda, aby už ti Zemanovi samozvanci odešli a nastal čas panování demokratických mandátů.
Nikdo neřekne: Pánové a dámy, to, co sestavujete, je třaskavina, která vám brzy vybuchne v rukou. Už teď jste si přidali do rozpočtu dalších nekrytých dvacet miliard nad ten dluh, který vám přidal Rusnok, a děláte, že o třaskavinu nejde. To, co v koalici spojujete, je nespojitelné. Předstíráte (a asi tomu i věříte), že jste mistři kompromisů a mistři dohod o spolupráci. Ale jste jen mistři zastírání a odkladů. To jsou zdroje vašich příštích rozporů, které vás (jako mnohokrát koalice před vámi) odvedou od vládnutí k politické gerile.
Přijde rozčarování
Nechci nikomu brát radost z nové vlády. Natož radost ze změn, které republiku zlepší.
O to větší bude rozčarování pak. Od voleb až k této chvíli nic nového nenastalo. Politici postupují stejně, jako vždy postupovali. Jak spolu v budoucnu můžou v souladu vládnout ČSSD a ANO, je záhada. Už teď mají vzájemné znechucení, kryté hlučným koaličním optimismem.
To není nic nového. Že mezi nimi poletuje kladně-záporný elektron malé politické strany, také není nic nového. Když tu lidovci chvíli nebyli, zaskočily za ně VV, předtím zelení. Model je to stále stejný a nikdo ho politickým stranám nemůže vyčítat. Ani těm ústavní pořádek jiné chování nenabízí. Po krátké polistopadové euforii, která založila první obrysy republiky (a dobře, žijeme z nich dodnes, i když je také už nenávidíme), vznikají jen vlády z dílny té horákyně. Jsou pravolevé, hornodolní, naráz hot a čehý, čili stojí na místě a škodí víc, než prospívají. Politici se v těchto poměrech naučili chovat a žít. Ke změně hřiště a pravidel je nedonutí snad nic.
Ke změně politiky a vzdutí voličských mas to přivedli zatím jen komunisti, a to měli k dispozici své fantazmagorické představy o společnosti, svou katastrofální ekonomickou teorii, smysl pro okázalou krutost a čtyřicet let času, než voličské masy tak silně rozzuřili.
Dnes pod clonou politiky žije celkem schopný a přičinlivý národ. Jak řekl kdysi na sjezdu spisovatelů Ludvík Vaculík, vše dobré, co v této zemi za dvacet let vzniklo, dokázali si lidi vytrucovat na vládě a proti vládě. V takové situaci nyní jsme.
Koalice vznikají a blázni se radují. Možná si někdo řekne, proč tu novou vládu očerňuji, ještě než vznikla. Je k tomu jediný důvod: co vzniká, je natolik nesourodé, že to fungovat nemůže. Je tu koaliční smlouva, pěkné literární dílo. Psát ji nemuseli, stačilo by nůžkami vystříhat z jiných koaličních smluv pasáže a slepit je v novou iluzi. Však ta koalice je také tak slepená.
