Zklamaní z výsledku voleb jsou ti, kteří se měli podle některých předpokladů radovat nejvíce. Ústavní většina ČSSD s komunisty, případně i s prezidentovou stranou, nás nečeká. Voliči nechtěli Nečasovu vládní koalici. Nepřijali ani Sobotkovu nabídku koalice s komunisty.
Co přijmout mohli, či měli, je velká neznámá. V nabídce to strany neměly.
Výsledek voleb je rozpačitý a otevřený mnoha neznámým. Voliči v marném hledání, co zvolit místo Nečasovy pravice a Sobotkovy levice, podpořili strany, jejichž politická praxe může být v budoucnu jakákoliv. Jejich předvolební politický koncept se většinou zakládal na povšechných morálních heslech a slibech.
Těm, kteří v budoucnu budou chtít sestavit nějakou vládní koalici, připravili voliči úkol, jaký ještě neměli. Ve Sněmovně bude sedm stran, většinou s velmi pohyblivým programem. Vyjednávací kompromisy, budou-li jich strany schopné, budou mít nejměkčí bariéry za celou naši svobodnou éru.
Příliš mnoho stran
Sedm stran je hodně, tolik politických variant ani není. Takové množství stran v parlamentu není náhoda. Vždy to svědčí o krizi, o rozkladu, o úpadku politiky a neschopnosti stran dát lákavou a srozumitelnou nabídku. Voliči nevybírali lehkomyslně, spíš ze zoufalství. Věděli, co nechtějí, ale co by chtěli, nebylo v nabídce. Strany to buď nabídnout neuměly, nebo se jasné nabídky bály - proto zvolily cestu přímočaré politické korupce voličů mlhavými sliby.
Fotogalerie |
Nikdo nepostavil před lidi strhující cíl, který by pozvedl politickou aktivitu a aspoň základní víru v tuto republiku. Voliči reagovali přiměřeně a politické vrstvě se to nyní vrací v neřešitelném úkolu - sestavit vládu, kterou sestavit nelze, ale která sestavena být musí. Nové volby v brzké době jsou nemyslitelné. I další setrvávání Zemanovy obskurní vlády (bez důvěry kohokoliv) u moci je nemyslitelné. Volební fiasko Svědků Zemanových to jen stvrdilo.
Rozhodujícím faktorem při sestavování koalice bude to, co si voliči ani politická sféra nepřáli a co chtěli napravit: čistý boj o moc, o pozice, o křesla v příští státní administrativě. Ale nenaříkejte, jinak ani nebude možné nějakou vládní garnituru sestavit než těmito obchody. Všimněte si, kolik partajních lídrů vyjmenovalo, s kým koalici dělat nebudou. Když to sečtete, můžeme jít rovnou k novým volbám. Ale nakonec koalici udělají, budou muset. Na ideje se opět nedostane, bude vládnout pragmatismus. Ten strany spojí. Spíš ovšem, bůh mě netrestej, ten kořistný než ten blahodárný. Což je tmel velmi chatrný.
Nečeká nás nějaká zázračně jiná vláda, než jsme měli celá dlouhá léta: to jest zase nesvorný a částečně nepřátelský systém, který hledí především kořistit body a prebendy na úkor koaličních kolegů. Ale nedivme se, žádná vůdčí idea není dnes k mání. Rozhoduje šarm vůdců, peníze na reklamu a chyby těch, kdo rozhodovali dosud. Politická filozofie dnes není nic.
Staromódní strašení nezabírá
Ani ti mladí muži z ČSSD se nevěnovali hledání nějaké přijatelné a rozumné levicové alternativy. Omezili se na boje dvou křídel, na spletité šarvátky (s mstivým prezidentem v čele) a především na hrůzostrašný popis hladové republiky, plné dickensovského utrpení bezmocných. Voliče to nedojalo, problém moderního socialismu je asi jinde než ve strašení lidí smrtí hladem. ČSSD je příliš uhranuta svým nebezpečným partnerem, KSČM. Snaží se mu podobat v myšlení i argumentaci. Tento bojovný negativismus dost voličů nezaujal. Nikdo nestojí o měkkou verzi toho, co komunisti prodávají ve verzi tvrdé.
Úpadek ČSSD je přiměřený nabídce, kterou tato levicová strana dala. Socialisty i nesocialisty neúspěch ČSSD překvapil. Je ale logický. Staromódní strašení nezabírá ani vlevo.
Logický je také úspěch hnutí ANO 2011. Prezentoval ho silný vůdce, který zastínil velký nedostatek dalších vůdčích osobností. Využil nepřítomnosti skutečných volebních témat a nabídl to nejjednodušší: všichni jsou darebáci, já to zlepším. Prezentoval to sebejistě, s lidovou jasností a neochvějností. To voliče zaujalo víc než nejistá a tápavá prezentace jiných kandidátů moci. Své zatím neznámé hnutí tak katapultoval k moci možná i vládní. To Babiš nejistě odmítá, ale vyhnout se nemůže. Strana s tak velkým výsledkem nemůže stát mimo moc, když nemusí. Z opozičních lavic žádné své návrhy nikdo neprosadí.
O poražené ODS v této chvíli není co říct, přežila svou smrt. Jsou voliči, kteří stále věří, že je v ODS nové krystalizační jádro. Rozhodne to budoucnost. Nějaká větší politická aktivita ODS nečeká. Bude se v opozici muset zabývat sama sebou, nebo ji jednoho dne odstrčí zatím malá Strana svobodných občanů.
Volič umí špatnou politiku potrestat. Nepřijal také ani rudý, ani hnědý extremismus. Zato nekonkrétnímu vábení rád podléhá. To je riskantní, protože nikdo neví předem, co takové vábení přinese v provozu. Víc dobrého se o těchto volbách napsat nedá. Žádný problém nerozlouskly. Daly šanci novým a neznámým uskupením a potrestaly ta známá. Příští měsíce rozhodnou, jestli to byla jen předehra krize ještě větší, nebo první krok ke svítání české politiky.
