Petru Frýdovi z Nemile na Šumpersku, který si stěžoval na bolest pravého stehna, lékaři nejprve ošetřili natržený sval. Už za pár hodin se ale k bolesti přidaly i horečky a otok, a tak nezbývalo než do nemocnice vyrazit znovu.
"Z vyšetření zjistili, že mám v těle streptokoka, který mi obrovskou rychlostí užírá nohu. Byl jsem okamžitě hospitalizován, ale můj stav se velmi rychle zhoršoval a po pár hodinách jsem již nevěděl, co se se mnou dál děje," popisuje dnes Petr Frýda.
Infekce, která se mu nohou šířila, je známá jako bakterie požírající tkáně. Toto velmi vzácné onemocnění se objeví zhruba u jednoho člověka ze dvou set tisíc za rok. V polovině případů končí smrtí, v té druhé amputací.
Petr Frýda se ale díky včasnému zásahu lékařů vyhnul obojímu, přestože u něj nemoc propukla v nejvážnější formě.
Muže zachránilo okamžité nasazení léčby po prvních přiznacích
"Když mne službu vykonávající lékař informoval o případu, tak jsem - protože na toto onemocnění myslím, znám ho z literatury a již jsem se s ním i setkal - ihned nařídil agresivní léčbu antibiotiky a také chirurgickou a intenzivní léčbu na ARO," nastínil primář ortopedického oddělení Šumperské nemocnice Zdeněk Štěpán.
Právě díky okamžitému začátku léčby hned od prvních hodin, kdy se příznaky onemocnění objevily, se podařilo pacientovi zachránit život.
"Když jsme s rodinou přijeli do nemocnice, už nás k manželovi nepustili, jen nás informovali, že je v kritickém stavu. Celková sepse organismu způsobila selhání ledvin a později také jater," vzpomíná manželka Kateřina Frýdová, která zůstala v následujícím půlroce, než se mohl její manžel z nemocnice vrátit domů, sama s dětmi.
"Myslel jsem na rodinu, to byla moje největší motivace, kvůli nim jsem to nemohl vzdát. Možnost, že bych se nemusel vrátit domů, jsem si vůbec nepřipouštěl," svěřil se Frýda.
Když se nakonec dostal z nejhoršího, byl natolik oslabený, že jen ležel na lůžku a ani se sám nenajedl. Až po třech měsících se začal pomalu osamostatňovat.
"V noze stále nemám cit, ale jsem rád, že jsem s rodinou"
Stále však ještě nevěděl, zda o nohu nakonec nepřijde, rána totiž byla stále otevřená. Přesto se začal učit chodit již v nemocnici, a to nejprve za pomoci chodítka, které později vyměnil za berle.
Petr Frýda už nyní občas jezdí i na kole, přestože v noze stále nemá cit. Hrozila mu ale amputace.
Po pobytu v kyslíkové komoře a po rehabilitaci v lázních se jeho zdravotní stav začal konečně výrazněji zlepšovat. Dnes už si sem tam zajezdí i na kole, přestože v noze od kolene dolů zatím nemá cit.
"Podle lékařů to může trvat i dva roky, než nervy nohou opět prorostou. Ale nevadí, snažím se, co nejvíce můžu. Jsem rád, že jsem doma se svojí rodinou a těším se, až zase někam společně vyrazíme," dodává Petr Frýda.
