Je to jasné. Americký prezident Obama je buď zlý nepřítel žen, nebo slaboch, "manžel pod pantoflem".
Ptáte se, jak k tomuto údernému názoru došel autor příspěvku na americkém webu s příznačným názvem "Mr. Conservative"? Jednoduše. Obamu zachytily mikrofony, jak vysvětluje jednomu představiteli OSN, proč přestal kouřit. "Protože se bojím svojí ženy," řekl se smíchem prezident.
Jiný by se žertu zasmál, ne tak skalní americký konzervativec. Jde přece o vážné věci. "Nemůžeme se zbavit pocitu, že když Obama učinil ten vtípek, odhalil též hodně o sobě. Buď je to typ ‚mužského šovinistického prasete‘ z 50. let minulého století, který dělá stereotypní narážky na adresu ‚malé ženy‘, nebo je opravdu manžel pod pantoflem, který se vážně bojí své manželky." (Celý text v angličtině zde.)
Ha, přiznání strachu z ženy je tedy další indicie, že Obama je nejen špatný, ale hlavně "slabý", což každý správný republikán dobře ví a dlouhodobě šíří. Je faktem, že podobných útoků na Obamu kvůli větě o strachu z manželky bylo vcelku málo; myslel jsem si, že jich najdu více. A je také faktem, že podobně přepjatými výroky prosluli i mnozí dnešní Obamovi fanoušci, když stejně úporně útočili na jeho předchůdce, republikána George W. Bushe.
Prosím humor: Neřvěme
Trocha nadhledu a humoru však nechybí jen některým Američanům napravo i nalevo, ale též některým Čechům. Například těm, kteří žijí po celý život v pomyslných zákopech. Z nich buď kážou o zhoubné podstatě pravdoláskařů a Václava Havla, nebo naopak se zachmuřenými tvářemi proroků bijí na poplach před všehoschopným Belzebubem Milošem Zemanem a všemocným Luciferem Václavem Klausem.
V tuto chvíli se patrně všechny zákopy (jinak spolu válčící) shodnou, že situaci nezodpovědně zlehčuji, vždyť jde o sakra vážné věci. Avšak já pouze vyzývám k jemnějšímu tónu a nadhledu. Neberme se všichni tak hrozně vážně, po ulicích přece nepochodují žádné havlistické, klausistické ani zemanovské úderné oddíly v uniformách, v historii už bylo neskonale, neskonale hůře.
Prosím nadhled: Srovnávejme
Podobně přepjaté, a mimochodem velice české (a s předchozí zákopovou mentalitou často spojené) mi připadá neustálé nadávání, jak je to tady hrozné a jak jsou Češi výjimeční svou hanebností. V neděli a v pondělí jsem se do jedné takové debaty zapletl na sociálních sítích. Aby bylo jasno - netvrdím, že zde není spousta věcí špatně a že kritický pohled nepotřebujeme. Jen jde o to, že je absurdní označovat se afektovaně a sebemrskačsky za nejsmrdutější díru uprostřed Evropy, což se bohužel děje.
Pro konkrétní doklad, že se jedná o omyl, mohu ocitovat text Jindřicha Šídla, jednoho ze známých českých politických komentátorů - jenž ovšem také strávil nějaký čas v Británii a má možnost srovnání.
Další články přílohy Kavárna v digitální podobě Čtěte v pátek 27., v sobotu 28. a v neděli 29. října
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
"Česká Sněmovna netrpí o mnoho horšími neřestmi než parlamenty v zemích, které novináři - jako autor tohoto textu - dávali po mnoho let za vzor stabilní a vyspělé parlamentní demokracie s dlouhou tradicí. Například Velká Británie. Westminster, to je důstojnost sama. Kdo jednou vidí tamní interpelace, touží, aby se něco podobně důstojného i zábavného odehrávalo i na Malé Straně. K tomu nám ještě nějaký ten kus chybí - ale dokonce ani v české Sněmovně nepamatujeme, že by si poslanci nechali proplácet porno kanál na kabelové televizi nebo stavbu domečku pro kachny uprostřed jezírka na zahradě rodinného domu," napsal Šídlo tento týden na webu ihned.cz (celý text zde). Na vysvětlenou: Velkou Británií před několika lety skutečně otřásl skandál, kdy se ukázalo, jak moc tamní poslanci zneužívali poslanecké náhrady, nová hadice u tenisového kurtu stála dva tisíce liber, z peněz daňových poplatníků se platilo psí žrádlo a tak dále.
Prostě když se nebudeme pořád dívat jen sami na sebe, ale i za naše hranice a budeme poctivě srovnávat, poznáme, co je nikoli jen místní problém - a co je naopak to opravdu bolavé české místo. Jinak půjde jen o nesmyslné plácání.
Prosím fakta: Neurážejme
Velká záminka k sebebičování, že jsme nejhorší, přišla tento týden s připomínáním 75. výročí od podpisu mnichovské dohody, jejíž podmínky donutily předválečné Československo odstoupit Hitlerovu Německu pohraniční území obývaná Němci.
Názor, že československá politická elita byla tehdy v září 1938 zbabělá, že jsme měli "bojovat", není nikterak nový - nové však patrně je, že letos do debat vstoupili hodně Češi na sociálních sítích. "Byli jsme a budeme národ přizdi..ů a zlodějů," zněl jeden komentář na Facebooku. Takový názor prosím není fér k mnoha statečným Čechům, a že jich v historii nebylo málo. Není fér k parašutistům, co zabili jednoho z nejnebezpečnějších nacistů Heydricha, k odbojářům, kteří umírali v Hitlerových věznicích a na popravištích, i k českým vojákům bojujícím na západní i východní frontě.
Prosím kontext: Buďme poctiví
Zmíněný výrok o zbabělcích byl reakcí na příspěvek publicisty a někdejšího vysokého představitele polistopadového Občanského fóra Jana Urbana. Ten předložil na webu aktuálně.cz sice vyostřený, opět však vcelku klasický český pohled na Mnichov. Dozvíme se, že československý prezident Edvard Beneš nebyl odvážný, "nebyl vlastenec", nerozhodl se pro odpor vůči Německu, přitom krizi ze září 1938 mohl předvídat už dlouho.
Jeho pohled a souhlasné reakce na sociálních sítích jdou proti přání historika Petra Zídka vyslovenému minulou sobotu v rozsáhlém článku v Lidových novinách, abychom se na Mnichov konečně začali dívat racionálně. Zídek se snaží Beneše pochopit a vysvětlit jeho jednání v dobovém kontextu. Zpochybňuje také ex post tvrzení českých intelektuálů o zlomené "morální páteři národa" v důsledku rozhodnutí nebojovat.
Zídkův text nevzbudil zdaleka takový ohlas - a nemůže za to po mém soudu jen fakt, že nebyl dostupný zdarma na internetu. Petr Zídek byl zkrátka málo sebemrskačský. Kdybych si však já měl vybrat mezi přístupem jeho a Jana Urbana (celý text zde), určitě bych si vybral onoho historika, jakkoli ne se vším souhlasím (text Petra Zídka z 21. září ve verzi pro iPad a iPhone lze koupit zde).
Mnichov byl dlouhodobým důsledkem československé politiky. Ta mimo jiné nebyla schopna po celou dobu existence první republiky přivést ohromnou německou menšinu na svou stranu a zahrnout ji plně do standardního procesu politického rozhodování. Vina za to mimochodem nepadá tolik na Beneše, ale mnohem více na české nacionalisty.
Je tragické, že se sudetští Němci ve snaze o sebeurčení spojili s Německem Adolfa Hitlera. Avšak ani Češi, ani Britové či Francouzi, dokonce ani Němci tehdy nevěděli, co přesně přijde a jak daleko německý diktátor zajde. Totální válku, jež se prožene napříč Evropou, a vraždění Židů v plynových komorách si lidé vůbec neuměli představit.
Bojovat proto, abychom zabránili německé menšině dostat se do Německa - to tehdy nevypadalo jako přesvědčivý důvod k válce a značná část světové veřejnosti by to tak chápala. Jistě, Hitler byl diktátor a někteří už ho v té době vyhodnotili jako nebezpečného, na druhé straně musíme znát dobovou atmosféru. Řeči o krizi demokracie se vedly všude, i v Československu. Demokracie se zdála neschopná zabránit bídě hospodářské krize a pro mnohé byl před válkou fašismus svůdným řešením.
Nejsem žádným Benešovým fanouškem, mám pochopení pro názory, že rozhodnutí nebojovat za Mnichova nějakým způsobem negativně ovlivnilo národní mentalitu. Ale dilema, před nímž stál, bylo nezáviděníhodné. A moc rád bych viděl jeho dnešní soudce, co by dělali, kdyby neseděli na gauči roku 2013, ale na Pražském hradě v září 1938 - jen s těmi informacemi, které tehdy Beneš měl.
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
