Fakta
- Narodil se 17. září 1914 v Praze jako rakousko-uherský občan. Byl synem legendárního zakladatele firmy Baťa, Tomáše Bati.
- Z rodného Zlína uprchl v roce 1939 před nacisty do Kanady. Od roku 1948 do 80. let řídil z kanadského Toronta firmu Bata s více než stovkou závodů v desítkách zemích celého světa. Do Zlína se poprvé vrátil až po listopadu 1989 a poté sem pravidelně jezdil.
- Byl držitelem nejvyššího kanadského vyznamenání Řádu Kanady nejvyššího stupně (CC). V roce 1991 se stal nositelem Řádu T. G. Masaryka II. třídy. Měl syna a tři dcery.
- Zemřel 1. září 2008 v kanadském Torontu, kde je pochován.
Vztah s otcem
Manželé Marie Baťová a Tomáš Baťa se poprvé potkali na vídeňském plese, brali se v červenci 1912. Tomáš junior se jim narodil o dva roky později.
- Byl jedináčkem, rodiče Tomáš a Marie jej sice nijak nerozmazlovali, přitom mu ale zařídili kvalitní vzdělání.
- Jako školák si musel vést záznamy, za co utrácel kapesné, a později to samé vyžadoval od svých dětí.
- Když na cestě autem do Brna vítr sebral šestiletému Tomíkovi už potřetí čepici a odvál ji do příkopu, otec ho z rodinného kabrioletu vysadil a poslal ho pěšky se čtyřiceti korunami v kapse na nejbližší železniční stanici, aby se vrátil sám vlakem do Zlína. Jenže Tomík peníze ušetřil a počkal si na vracejícího se otce u cesty. Obuvnický král ho pochválil a dovolil mu, aby si ušetřené peníze ponechal.
- Jediný výprask prý dostal od otce za to, že jednou nedorazil do školy na kreslení.
- Aby získal výuční list, učil se tři roky ševcovině a pak musel absolvovat dvouletou tovaryšskou praxi. Otec jej tehdy zaměstnal ve firmě jako dělníka, měl nejnižší plat a pracoval u pásu. Dělal i na kruhu nebo prodával boty před branou fabriky. Po práci v továrně následovalo po večerech školení z marketingu, technologie a dalších předmětů.
- "S vlastními financemi býval na tom Toma hůře, jeho kapesné nebo první příjmy jako hospodářsky výchovný prostředek nestály za mnoho a navíc byly striktně kontrolovány," napsal Josef Vaňhara v knize Příběh jednoho muže a jednoho města.
Mládí
- Otec mu pořídil učitelku jazyků, a než šel Tomík do první třídy, uměl anglicky, německy a znal základy francouzštiny. Přitom do školy chodil pěšky a bos, stejně jako ostatní.
- V jedenácti letech byl poslán na gymnaziální přípravku do Anglie, cestu z Londýna do Zlína a zpět absolvoval úplně sám. Poté zamířil na internátní školu ve Švýcarsku, kde se učil francouzštinu. Zůstal zde do svých patnácti let.
- Bylo mu necelých osmnáct, když 12. července 1932 jeho otec tragicky zahynul při leteckém neštěstí v Otrokovicích. Tomáš Baťa starší tehdy měl letět do Švýcarska. Jeho syn Tomáš tam připravil otevření nové prodejny.
- Absolvoval školy a pracoval v Anglii, Švýcarsku či Belgii, jenže nastartovanou kariéru utnula druhá světová válka. Mnichovská dohoda zastihla Tomáše v Anglii. V březnu 1939 se ještě pohyboval v rodném Zlíně, ale poté zamířil do Švýcarska a odtud přes Británii do Kanady.
Spory se strýcem
- Po smrti Tomáše Bati v roce 1932 se v jeho sejfu našla závěť s prodejní smlouvou. Podle ní firma přešla na Tomíkova strýce Jana Antonína.
- Tomáš se svojí matkou Marií dostali jen zlomek skutečné hodnoty firmy (syn 22 milionů korun, jeho matka všechny nemovitosti a pět milionů korun).
- O pravost smlouvy o prodeji firmy a dědictví rodinného obchodního kolosu vedl po válce složitý spor s Janem Antonínem Baťou, který tehdy rozjel vlastní podnikání z Brazílie.
- "Vždy říkal: 'Ano, mezi mou a strýcovou rodinou byly spory, ale ve kterých rodinách nejsou. Nikdo však nemá právo očerňovat jméno Baťa'," vzpomíná jeho bývalý advokát Stanislav Knotek.
- Soud nakonec v roce 1962 rozhodl ve prospěch Tomáše, kdy se Jan vzdal nároků. Oba spolu do roku 1965, kdy Jan zemřel, nepromluvili jediné slovo.
- Stejně jako pozůstalí po J. A. Baťovi i Tomáš podal návrh na obnovu soudního procesu, v němž byl Jan odsouzen za kolaboraci. V roce 2007 soud tento verdikt zrušil.
V cizině
- Před nacisty uprchl do Kanady, kde nastoupil jako dobrovolník do armády a bojoval v Evropě, Asii i Africe. V armádě se vypracoval na podplukovníka, později byl povýšen na plukovníka.
- V jižním Ontariu založil město Batawa, kde vznikla nová obuvnická továrna. Pracovaly v ní desítky uprchlíků z Československa.
- Název Batawa vznikl spojením jména Bata s poslední slabikou názvu kanadského města Ottawa.
- Jeho firma nedělala jen boty, ale během války i důležité součásti zbraní a torpéd pro spojence.
- Když se v říjnu 1946 ženil s Sonjou Ingrid Wettsteinovou, přišel k jeho nastávající spolupracovník Dominik Čipera a upozornil ji, že Tomáš už je ženatý. "Jeho největší láskou je podnik," vysvětlil.
- V Batawě společnost vyráběla od 60. let, na konci milénia ale musela výrobu zrušit. Podnik řídil od roku 1948 do 80. let - firma tehdy měla stovku závodů v desítkách zemí.
- Stejně jako giganti Adidas nebo Nike svoji výrobu postupně přesunul do Asie, kde je levnější pracovní síla.
Návrat po revoluci
Tomáš Baťa ml. se do republiky vrátil v roce 1989, kdy jej přivítal také cestovatel Miroslav Zikmund, Baťa se prošel zlínskou továrnou a setkal se s Václavem Havlem.
- V listopadu 1989 se stal symbolem změn režimu ve Zlíně. "Jeho příjezd do republiky byl jedním z klíčových okamžiků, kdy lidé uvěřili, že nastává skutečná změna," popisuje historik David Valůšek.
- "Na ten zážitek nikdy nezapomenu, zvlášť když dobře vím, že lidé ve mně viděli víc symbol než osobu," líčil Tomáš Baťa.
- Obuvnickou továrnu ve Zlíně po listopadu nezískal. Fabrika byla znárodněna ještě před rokem 1948 podle Benešových dekretů.
- "Zajímavý je postřeh jednoho z hlavních tvůrců privatizace Tomáše Ježka, že syn Tomáše Bati juniora by se o návrat baťovského majetku vůbec nepokoušel a všechny kroky prý činil jen pod tlakem starého pana otce, jehož snahy ovšem sám považoval za sentimentální," uvedl Valůšek.
- Firma Baťa dnes má svoje sídlo pro Českou republiku právě ve Zlíně a je tak zlínskou firmou s největším počtem zaměstnanců.
- Nechal pietně opravit vilu svého otce na Čepkově a v roce 1997 ji nabídl Nadaci Tomáše Bati.
- Stál také u zrodu Univerzity Tomáše Bati sídlící ve Zlíně.
Zajímavosti
- S trochou nadsázky říkal, že by si přál dožít se věku 99 let, což by připomínalo baťovské ceny.
- V mládí hrál hokej za zlínský klub a zúročil v něm zkušenosti ze zápasů odehraných během studií ve Švýcarsku. K hokeji měl vřelý vztah. Ostatně v roce 2004, kdy Zlín získal mistrovský titul, přijel do města a po zápase si s hráči v šatně zapálil vítězný doutník.
- Zajímal se i o obyčejný život místních lidí. Například se zastal muže, který si chtěl přestavět typický baťovský cihlový domek a památkáři mu to nechtěli povolit.
- V roce 1993 pomáhal spoluobnovit zlínský Rotary Club, který podporoval vzdělání a pomáhal i v rozvojových zemích.
- Podle starého ševcovského zvyku zkoušel kvalitu bot vlastními zuby. Recept na dlouhověkost našel v pohybu, vždy byl aktivní potápěč, tenista a lyžař. S přáteli v mládí organizoval zájezdy do hor. V Léskovém u Velkých Karlovic spolu vybudovali svépomocí i skokanský můstek.
Co o něm řekli
V červnu 2008 se ještě ve Zlíně zúčastnil otevření nového Univerzitního centra. Na snímku vpravo je spolu s architektkou stavby Evou Jiřičnou.
- "Baťům vděčím za moc. Můj tatínek se seznámil s maminkou v baťovské koželužně a Tomáš mi vlastně zachránil život, když mne v roce 1946 poslal na tři roky do Evropy dělat prezidenta obuvnického průmyslu. Kdyby mne tu zastihl rok 1948, jistě jsem skončil v jáchymovském lágru," řekl další slavný obuvník Jan Pivečka.
- "Jako mladý si našel místo v naší partě. To nás bylo snad deset, někdy víc a někdy méně, kteří jsme společně jezdili v zimě na lyže, v létě na kanoistiku, scházívali jsme se u večeří ve Společenském domě a po večeři v kavárně," řekl Baťův přítel z mládí Josef Vaňhara. "Přestože byl Tomáš Baťa jedináček, nebyl rozmazlený. Od svého otce měl tvrdou školu," dodal.
- "Byla to jedna ze skutečně velkých osobností naší současnosti. Byl to člověk, který se přes nepřízeň osudu ve své vlasti dokázal prosadit ve světě a stal se pro nás symbolem podnikatelského úspěchu," uvedl po jeho smrti prezident Václav Klaus.
- "Nevím, který z jiných podnikatelů dává na vzdělávání a kulturu ve Zlíně ročně částku kolem tří milionů korun, jako to dělal právě Baťa," řekl zlínský historik Zdeněk Pokluda.
Co řekl Baťa
Tomáš Baťa ml. zemřel 1. září 2008 v Torontu, bylo mu 93 let.
- "Já jsem byl výrobek československé demokracie, do níž jsem se narodil. Doma jsem měl dobrou univerzitu, jak v rodině, tak v podnikání."
- "Můj otec začal jako švec a vybudoval velký podnik. Podle mě se to může opakovat ještě dnes. Snad si v České republice všichni uvědomí, že obři začínají z maličkých firem."
- "Měřítkem úspěchu není hromada zlaťáků. Bohatství je ve vzdělání, v morálních principech, ve svobodě, v otevřené mysli a v rozumu."
- "Jednou mi otec řekl: 'Nebuduji svůj podnik proto, abych si zajistil rodinný majetek, nýbrž v naději, že jeho rozvojem přispěji k blahobytu kraje.' Do dnešního dne jsou pro mne tato slova odkazem a hnacím motorem ve veškeré mé činnosti."
- "Mám vlastně pořád dovolenou, protože všechno dělám s elánem. Nejsem nikdy přepracovaný."
