Bývalý prezident Václav Klaus vidí situaci u nás jako katastrofální. Do řešení by se rád pustil, kdyby se všechny ty malé pravicové potůčky spojily v silný konzervativní proud.
Prezident Miloš Zeman by zase nejmenoval předsedou vlády někoho, kdo by představoval koalici sociálních demokratů a TOP 09, protože by to byla zrada na voličích. Prezidentovým oborem není minulost, nýbrž prognózy. Nemusí tedy vědět, že v minulosti sám takovou koalici, kterou lidi označovali za zradu na voličích, s ODS podepsal. Zato ví, jakou vládu bude chtít po volbách. Svoji vládu.
Oba prezidenti mají na nynější politickou krizi podobný pohled. Cítí potřebu jakéhosi sjednocení kolem své osoby, což by mnoho problémů rozlousklo. Zeman sjednocuje levici, z níž někoho vylučuje. Klaus je středem, kol něhož by pravicové potůčky měly vytvořit řeku. Ale ne každý potůček považuje za pravicový. Oba věří, že se voliči nechají jejich jednotou oslnit. Oba přepočítávají politiku na velikost svých postav. Ta je jistě nemalá, provází nás v různých rolích pětadvacet let.
Východní pojetí politiky
Zeman chce sestavit koaliční orchestr, který by pod jeho taktovkou vládl jako dobře naladěné trio. Levicová politika je bez něj v rukou nul typu Zaorálka, je tedy na něm zachránit ji. A je viditelné, že mu nejde o levicovou politiku, nýbrž o politiku vlastní.
Čtěte na názorové stránce v dnešní tištěné MF DNES Teodor Marjanovič: Zasáhnou Spojené státy v Sýrii? Rostislav Matulík: Český nezájem o politické strany Alena Slezáková: Výročí smrti dvou českých králů
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Klaus má cíl menší. Zachránit pravici od zkázy, která by v politice vytvořila desetiletou proluku. Záchranu vidí v jednotě potůčků. Nikdo jiný než on ji přinést nemůže, protože jen on představuje čistou pravicovou politiku nepoškozených idejí. Pokud se k němu přidají vůdcové potůčků, záchranu provede.
Na scéně se tak objevují dva velikáni, dva zachránci. To je pojetí politiky spíš východní než středoevropské. Voliči se mají pověsit na tyto osobnosti, každý podle svého gusta nalevo, či napravo, přičemž identifikovat, co je napravo, či nalevo, může být pro voliče dost obtížné.
Důraz na osobnost zachránce takové rozlišení komplikuje. Ani jeden z nich totiž nenabízí žádnou konkrétní a srozumitelnou politiku.
Ostatně ani nemohou, nepředstavují žádnou stranu a žádný program. Jen svou sjednocovací roli. Povrchnější voliče to zaujme, ale jako odpověď na dnešní krizi je to nedostatečné. Ať už gravitační silou svých osobností něco sjednotí, či ne, příčiny krize potrvají dál.
Zeman záškodník
Zeman sjednocováním přináší levici opak: štěpení ČSSD a zvýšenou nechuť lidí k podivné straně jeho přátel. Sociální demokraty rozděluje na ochočené a neochočené. Ve SPOZ povzbuzuje postavy, které levici výrazně škodí.
SPOZ sama žádnou politiku nemá, zato má stále odvážnější politické kuriozity.
Klaus chce spojit praménky, které v sobě mají spoustu jedu a v reálné pravicové politice páchají jen škodu. Vnášet do společnosti spor o to, jestli pravicového politika stvořil Bůh, či pochází z opice, je směšné. Pravice je roztříštěná hodně, stoná na bigotní fanatismus i bezbřehý pragmatismus. Mnozí z těch, které by Klaus rád spojil, už dřív přispěli k tomu, že pravičáka chápou jako mrzutého neurvalce, extremistu s podivnými názory, případně slizkého kořistníka a v nejhorším případě jako gaunera bez zábran.
Spojení těchto podivínských typů by voliče od pravice ještě víc odvrátilo. Už v minulosti do kruhů kolem prezidenta Klause vzlínaly dosti prapodivné postavy, nemyslím lichometníků, nýbrž hlasatelů podivínských idejí a mužů podivné praxe. A byly, kupodivu, přijímány. Nynější úspěch levice je výsledkem mnohaletého působení pravice včetně právě těch pramínků či studánek.
Paní Bobošíková jistě není postava, která by k sjednocení pravice přispěla. A hnutí D. O. S. T. chybí už jen bičík a komise pro vykazování z národa. Volič si jen obtížně vzpomene, co ty dvě vlády přinesly užitečného. Přinesly, ale zmizelo to za hlučným mlaskáním pijavic a vzájemným obviňováním jednotlivých pravicových skupinek.
Pád pravice je důsledkem zničujících politických i personálních chyb. Neodstraní je sjednocující velikán. Natož sjednotí-li potůčky, které by měly spíš vyschnout než sílit. Mohl by voliče naopak odradit, protože z takové osobnostní operace by čišela snaha minulé chyby zastírat a zamlčovat.
S Klausem to nevytrhnou, řekla by hospoda, která by ráda zapomněla na Klausovy zásluhy. Ze zásluh česká politická společnost nežije, žije z chyb.
Budoucnost pravice je v rozboru praktické politiky, jak ji poslední dvě vlády vedly, a v srozumitelné praktické nabídce pro budoucnost. Sám prezident Klaus dobře ví, že aktuální a potřebná témata přinášejí úspěch. Ani z Klause by nevyrostla velká politická postava, kdyby neměl právě taková témata a neprosazoval je racionálně a jasně.
Tak, jak to dělal před pětadvaceti lety.
