"Odchodu z parlamentu nelituju. Vyčistila se mi hlava," řekl po prvním zápřahu na ledě 42letý Šlégr, zlatý olympionik, mistr světa a vítěz Stanleyova poháru.
Jak se cítíte po první tréninkové dávce s týmem?
Je jedno, jestli je člověku dvacet nebo čtyřicet, začátek je vždycky těžký. V mých letech se do toho možná dostanu o nějaký týden později, ale na tom to nezáleží. Člověk před sebou musí mít nějaký cíl a ten já mám. Vím, co chci, vím, proč se chci zkusit vrátit.
A co vás žene dál?
Především obrovská chuť být v kabině a úspěch s Litvínovem.
Což je titul, na který klub marně čeká celou svou existenci.
Ta vidina u mě neskončí, i kdybych už na bruslích nemohl stát. Litvínov mám v srdci, díky němu, ať už městu nebo klubu, jsem se dostal do světa, mohl hrát nejlepší hokej. Jsem vděčný a chci mu to vrátit.
Během prvního tréninku by těžko někdo hádal, že jste kariéru kvůli zádům ukončil na jaře 2010.
To vypadalo jen naoko. Bylo to těžké. Nazujete si brusle, na kterých jste rok jezdil, a připadají vám jako od cizího. První týden je náročný, než se hlava a nohy dají dohromady a zvyknou si na pohyb na ledě.
Chyběly vám zápasy?
Já úplně změnil zaměstnání, šel jsem do politické sféry, což je dramatický skok někam jinam. Když jsem teď v lednu před play-off vešel do litvínovské kabiny a začal trénovat, znovu mě to nakoplo, nabudilo. Hned jsem měl chuť vrátit se k tomu, co jsem miloval.
Jaká bude vaše role v týmu?
Při rozhovoru s trenéry jsem nemluvil o tom, že se za každou cenu musím prorvat do sestavy. Já jsem litvínovský patriot a chci klubu pomoct. Jestli jako hráč nebo jako pomocný trenér, to je jedno. Pokud budu hrát, bude to jedině bonus.
Jak jste připravený?
Nepřestal jsem trénovat od doby, co jsem v lednu začal s klukama. Postupně jsem zvyšoval dávky a dělám to dodnes. Fyzicky nachystaný jsem. Otázka je, jestli to půjde zdravotně, jak se ozvou záda.
Když jste v sezoně 2011/12 skočil při prvním comebacku na led a zachraňoval Litvínov, byl jste na tom fyzicky jinak než nyní?
Teď je úplně odlišná situace. Tehdy jsem trénoval jen měsíc; měl jsem pocit, že tým potřebuje aspoň morálně podpořit. A nemyslím, že jsem v těch zápasech hrál prim. Snažil jsem se ukázat směr a vážnost situace, zaplaťpánbůh jsme se udrželi. Dnes mám za sebou přes 6 měsíců tréninku. Jestli bych měl naskočit do extraligy v září nebo v únoru, na tom mi nezáleží. Nastoupím, kdykoli to bude potřeba. A jen, kdybych mohl pomoct.
Jak se čtyřicátník přinutí k dřině?
To musíte mít v srdci. My byli vychovaní tak, že hokej milujeme. Z jiného důvodu nehrajeme. Nechodíme si na led něco dokazovat, nás to prostě baví. Pokud záda vydrží, já bych klidně hrál do padesáti. Naše generace se hecovala, jeden chtěl být lepší než druhý, proto nás to u hokeje drží.
Jiří ŠlégrNarozen: 30.5.1971 |
Musel jste i hubnout. Šlo to?
Shodil jsem asi 12 kilo, ale za půlrok, to není žádná dramatická cesta. Po dvoufázových trénincích na ledě půjdou další kila dolů a jsem přesvědčený, že se vrátím na váhu, kdy jsem končil. Někde kolem 102.
V červnu jste složil poslanecký mandát. Cítíte na sobě, že se můžete líp soustředit na hokej?
Když děláte dvě věci najednou, málokdy jde skloubit, abyste to dělali pořádně. Politika, ta nejvyšší, není jednoduchá. Zvlášť po psychické stránce se s tím srovnat. Musíte počítat s kritikou lidí, nezavděčíte se každému. Já šel do politiky s nějakým přesvědčením, bohužel se to nepovedlo. Snažil jsem se pomoct sportu. Jsem rád, že aspoň tady v Litvínově jsme díky politice mohli opravit spodní zimní stadion.
Jste stále místopředseda strany LEV 21, ale vrcholné politice jste dal definitivní sbohem?
To radši netvrdím, já už těch sbohem dal... Asi bych se chtěl podílet na komunální politice, protože se chci z Teplic vrátit do Litvínova, žít tady. Rád bych pracoval v zastupitelstvu. Ale bude záležet na lidech, jestli mě budou chtít.
Nelitujete zpětně, že jste opustil parlament a místo poslance?
Ne. Vyčistila se mi hlava. Já potřebuju, ať ve sportu nebo jinde, mít cíl a něco, za čím jdete. Byl jsem opoziční politik tři roky, a protože koalice měla jasnou většinu, moc měnit nešlo. Pak to ve vás nějak uhasne. Být koaliční politik, třeba bych mluvil jinak, to bych mohl český sport posouvat.
Když jste skládal mandát, vysmáli se vám poslanci při slovech o návratu do čistého prostředí sportu. A vy jste je trefně "setřel", že se při úspěších sportovců zase budou producírovat před fotografy. Jaké jste měl na projev reakce?
Vesměs pozitivní. Když řeknu politické scéně, že jdu do čistého sportovního prostředí, každý si to může přebrat po svém. Ale kdo mě zná, ví, proč jsem to řekl. Já hrál hokej vždy čistě a fair play, tak jsem to i myslel. Že v nějakých sportech máme problémy, to je pravda. Ale když to budeme srovnávat s politikou, tak je to dramatický rozdíl. Ten smích mě naštval. Jsou to politici, kteří na letišti vítají sportovce po úspěchu a chtějí se s nimi vyfotit. Ale když můžou pomoct nějakým zákonem, já žádal o podporu loterijního, tak nepomůžou.
Je politika odrazem společnosti, jak se často tvrdí?
Politika není populární nikde na světě. Ale u nás to, myslím, zašlo příliš daleko ve všech možných kauzách. Co se děje v nejvyšších vrstvách politiky, to nemůže normálního občana těšit. A mě rozhodně také ne.
Návrat k hokeji urychlil expremiér Petr Nečas, říká Jiří Šlégr:
