Padesátiletý brněnský architekt Roman Mach miloval řeky. Svůj volný čas jim věnoval jako vodácký instruktor v brněnském oddíle KáČaTa a organizátor řady vodáckých akcí na českých a moravských řekách.
Klidné zdejší toky ale jeho vodácké vášni nestačily. Za divokou vodou neváhal cestovat třeba až na Sibiř. Jenže právě tamní řeka Agajakan v Jakutské republice se mu stala osudnou.
Úřady totiž oznámily, že utonulým vodákem, jehož tělo našli ruští záchranáři tuto neděli v Agajakanu, je právě Mach. Na zprávu ruské agentury NVPress upozornil server Aktuálně.cz. "To, co měl rád, se mu bohužel nakonec stalo osudným," vzpomíná na svého spolužáka ze studia architektury jeho kolega Jozef Kubín.
Spolu s ním založil Mach v roce 1995 architektonickou kancelář 1. Černopolní, která je podepsána pod řadou významných staveb nejen v Brně.
Čtvrtečního otevření zatím největšího díla tohoto ateliéru, Aqualandu Moravia v Pasohlávkách, se ale Mach nedožil.
Radost už ale návštěvníkům dělají jiné stavby. Například golfový areál Kaskáda v Jinačovicích, který získal v roce 2006 cenu Stavba roku Jihomoravského kraje. Spolu s Kubínem navrhoval také Hudební scénu Městského divadla v Brně na Lidické ulici, která se otvírala v roce 2004. I za tuto stavbu pak získali ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje.
"Poznal jsem Romana jako mimořádně talentovaného a přívětivého člověka, kterého nikdy neopouštěla dobrá nálada a vůle hledat, jako člověka, který uměl naplno tvořit i žít. Byl to právě on a jeho kolega Jozef Kubín, se kterými jsme si skoro čtyři roky vyprávěli o tom, jak by naše nové divadlo mělo vypadat. Roman pozorně naslouchal nárokům všech zúčastněných od techniků, přes zvukaře a osvětlovače až po režiséry a herce. A divadlo si ho získalo i pak. Nechyběl na žádné premiéře, na žádné významnější akci," vzpomíná na Macha ředitel divadla Stanislav Moša.
Neštěstí v RuskuVýprava šesti Čechů se na Sibiř vydala 22. července, domů se měli vrátit 10. srpna. Skupina vyrážela z vesnice Jučugej a plánovala plout po řece až do Ochotského moře. Mach se plavil na dvoumístném kajaku. Ten se ale tento víkend na divoké vodě převrhl. Jeho partnerka se dostala na břeh, ale Machovo tělo strhl proud. Vodák nepřežil i přes to, že měl na sobě neoprénový oblek a záchrannou vestu. Hledalo ho na třicet lidí, jeho tělo našli nakonec 15 kilometrů od místa nehody. Ministerstvo zahraničních věcí je nyní ve spojení s rodinou kvůli převozu zesnulého do Česka. |
Stejně jako vodácká vášeň, ani Machova práce architekta nehleděla na hranice. Jeho práce architekta a restaurátora je vidět i v Jakutsku, poblíž kterého nakonec zemřel. "K první zakázce jsme se dostali díky Čechovi, který tam podnikal a oslovil náš ateliér s nabídkou práce. Pak přišly i další projekty v této oblasti," vzpomíná architekt Kubín.
Pracovní cesty na sibiř si pak Mach rád prodlužoval a sjížděl tamní řeky nebo chodil s místními lovci do divočiny. "V létě plus 40, v zimě mínus 60, celkový rozdíl mezi maximem a minimem sto stupňů Celsia. Pro někoho peklo, pro mě ráj. Tady člověk rychle přehodnotí priority svých potřeb, pevné boty, dobrý kůň, něco k jídlu... éé termín DPH? Je málo míst na světě, kde můžete plout 500 kilometrů po řece, nepotkat jedinou stopu civilizace, kde lidí je míň než jezer a voda z řeky se dá pít," popisoval loni svoji lásku k daleké zemi na webu kofolonizace.cz
Jeho přátelé se pak těšívali, že jim o svých zážitcích bude vyprávět při promítání cestovatelských filmů a fotek. "Sliboval to i tentokrát, už se toho ale nedočkáme. Jak ale řekla jedna jeho kolegyně a já bych to neřekl lépe: Odešel na druhou stranu v zemi, ve které byl šťastný, obklopen živlem, který miloval," povzdechl si šéf brněnského vodáckého oddílu KáČaTa Tomáš Bojda, který s Machem celý život spolupracoval.
