Plné košíky hub si užívají například ti, kteří razí do lesů na Chebsku. Hlavičky tam čím dál častěji vystrkují křemenáče nebo kozáci. "Na Dyleni kolegové už našli i pár hříbků, v zámeckém parku už posbírali houbaři hřiby kováře. Už jsou za námi penízovky sametonohé, smrže špičaté i jedovaté ucháče," podělil se o své zkušenosti mykolog Jan Šimice z Kynžvartu.
Vyhlášeného znalce hub vždy potěší, když se s ním někdo přijde poradit. "Nedávno mi houbař přinesl k identifikaci třepenitku svazčitou. Ta je ale mírně jedovatá," poznamenal mykolog.
A na které nejedlé nebo dokonce jedovaté houby by si lidé měli dát pozor?
"Teď momentálně vyloženě jedovaté houby nerostou. Houbaři mohou narazit maximálně na nechutné plodnice, jako je penízovka splývavá, které rostou v trsech a jsou podobné špičkám," vysvětlil mykolog.
S prázdnou z lesa nikdo neodejde, říká mykolog
Počasí podle něj houbám vyloženě přeje a je šance, že z lesa nikdo neodejde s prázdným košíkem. "Jakmile noční teploty stoupnou nad deset stupňů, dá se očekávat, že houby porostou, jak se říká, jako houby po dešti. Je to podobné, jako když se do těsta dají kvasnice," zažertoval.
Jan Šimice nejenže pro většinu houbařů neznámé plodnice dokonale zná a sbírá, ale dokáže o nich s velkým zaujetím vyprávět. A jak se k houbaření předseda kynžvartského mykologického kroužku dostal?
"To je genetika, máme to v rodu," usmívá se. "Na houby chodil už můj pradědeček i děda. Ten je sbíral až do devadesáti let. I můj otec chodil do lesa až do konce života," vzpomíná.
Léta chodil Šimice na houby, až v roce 1995 napsal nejznámějšímu českému mykologovi Smotlachovi, že by chtěl v Kynžvartu založit mykologickou společnost. Pak si léta dopisovali.
"V lesích jsem nacházel nové a nové druhy. Postupně jsem si nakoupil spoustu atlasů, snažil jsem se jít co nejvíce do hloubky. Zajímaly mě charakteristické vlastnosti hub, například jejich jedovatost. Asi před dvaceti lety jsem si poprvé troufl k mykologickým zkouškám," podotýká.
"Rodů hub je nepřeberné množství, někdy jsou názvy velmi podobné. Například penízovka sametová a sametonohá," zamýšlí se mykolog.
Na houby chodí Jan Šimice po celý rok, dokonce i v zimních měsících. "V nadmořské výšce mezi 500 a 700 metry houby rostou o něco později než v nížinách, nejlepší období je srpen a září. Záleží ale na tom, kolik napadne srážek."
Lidé by si podle něj měli dát pozor na malé houby, u nichž ještě nejsou vyvinuté charakteristické znaky.
