Karel Schwarzenberg si před časem podruhé vzal manželku, která ho podvedla a se kterou se rozvedl. Miloš Zeman v pátek podruhé požádal o ruku stranu, sociální demokracii. A nabídl jí svou.
Zatímco ve Schwarzenbergově případě jde o lidsky dojemný svazek dvou moudrých lidí, kteří si dokázali odpustit, v případě Miloše Zemana je to nanejvýš problematické. Má prezident, jehož povinností je stát nad stranami, takto vyjádřit podporu jedné z nich?
Dá se rozlišit to, co si přeje Miloš Zeman jakožto občan, a to, co si přeje Miloš Zeman jako prezident? Jistě ne, pokud není schizofrenik. Z toho jednoznačně vyplývá, že od pátku nemáme nadstranického, ale stranického prezidenta.
Je však třeba říci, že takovéto jasné vyjádření sympatií je čestnější, než kdyby Zeman podporoval své koně zákulisně. Problematická poctivost je vždy lepší než pokrytecká morálka.
Potlesk, kterým vítali delegáti ostravského sjezdu prezidenta, byl servilní. Byli napjati, co řekne. Potlesk, kterým ho vyprovázeli, byl nadšený a doslova láskyplný.
Koneckonců, proč ne. Líbánky začaly. A prý ty druhé bývají ještě hezčí než první. Ostatně, může jich být víc. Zeman vyzval sociální demokraty, aby byli stranou přátel a přítelkyň. Neviňme prezidenta z toho, že neví, jaké má toto slovo v moderní češtině převažující význam. Zdá se tedy, že vyzval k volné lásce a k proměně sjezdu ve swingers party...
