Přehrajme si nejdříve celou situaci. Na tiskové konferenci v Bratislavě, kde je Václav Klaus na své poslední návštěvě, zazní dotaz směřovaný na slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, zda by si Václav Klaus za svůj podíl na vzniku Slovenska v lednu 1993 i za svůj přínos k dobrým česko-slovenským vztahům posledních deseti let nezasloužil nejvyšší slovenské vyznamenání, podobně jako ho před deseti lety na stejném místě obdržel s prezidentskou funkcí loučící se Václav Havel.
A Václav Klaus je druhou otázkou dotázán, zda ho nemrzí, že dostane při své návštěvě pouze Výroční cenu Svazu slovenských podnikatelů.
Místo Ivana Gašparoviče, který se se svým tiskovým mluvčím krátce radí, si vezme slovo Václav Klaus. A poprvé přiznává to, co bylo zatím jen novinářskou spekulací, byť podpořenou kuloárními informacemi, že nejde o vyznamenání českého prezidenta, ale o "výměnu" vyznamenání, která, jak tvrdil, by se stala předmětem "posměšných článků" v médiích, a proto k ní nedošlo.
O výměně však zřejmě uvažoval pouze Václav Klaus, protože jeho slovenský hostitel Ivan Gašparovič dodal, že o ničem takovém do té chvíle ani neuvažoval. Pak však naznačil, že je o této výměně ochoten uvažovat ještě v příštích dnech.
Faktem, který po analýze slov Klause a Gašparoviče na dané téma vyplývá, je skutečnost, že Václav Klaus se i na Slovensku těší menší vážnosti, než se těšil Václav Havel. Proto zřejmě jiná možnost než "výměna vyznamenání" nepřichází v úvahu.
Na druhou stranu si lze představit, že by Václavu Klausovi bylo vyznamenání uděleno. Jako potvrzení skutečně výjimečně dobrých a intenzivních česko-slovenských vztahů. Bylo by to však spíše ocenění této skutečnosti než samotného Václava Klause, jehož vklad k těmto vztahům jistě nějaký je, jeho míra je však problematická. To u Václava Havla, především v jeho roli českého prezidenta, nebyla.
