Dutroux žádá, aby si zbytek trestu mohl odpykat v domácím vězení, kde by bachaře nahrazoval elektronický náramek monitorující pohyb vězně. Očekává se, že ale soud žádosti nevyhoví. Vězeňská správa a prokuratura se totiž už vyjádřily proti propuštění. Zdůvodnily to hlavně tím, že podle nich u něj hrozí recidiva.
Přelíčení se sice konalo za zavřenými dveřmi, nicméně i tak to bylo poprvé, co se belgický "zločinec století" od svého zatčení objevil na veřejnosti. Justiční palác v Bruselu střežilo 125 policistů, aby vězni zabránili v případném útěku a zároveň, aby ho ochránili před demonstranty, kteří volali po jeho oběšení.
Nakonec ovšem bylo demonstrantů mnohem méně než reportérů, které zaskočilo, jak zpustle zarostlý vězeň vypadá. Prý je to proto, že už půl roku odmítá platit za holiče.
Mark Dutroux v letech 1995 a 1996 unesl, věznil a znásilnil šest malých dívek. Dvě z nich zabil a další dvě zemřely hlady ve sklepě jeho domu. Policie ho dopadla v roce 1996 a soud ho později poslal na doživotí za mříže. Tam žije v naprosté izolaci a není v kontaktu s jinými vězni. Vedení věznice tvrdí, že to je pro jeho vlastní bezpečnost.
Osvobození Dutrouxe by dozajista vyvolalo vlnu odporu a ostré protesty, podobně jako při loňském propuštění jeho bývalé manželky a spolupachatelky, dvaapadesátileté Michelle Martinové.
Martinová skončila ve vězení za to, že Dutrouxovi pomáhala. O dívkách věděla, a přesto je neosvobodila. Navíc se přímo podílela na smrti dvou z nich. A to když Dutroux strávil čtyři měsíce ve vězení. Martinová v tu dobu dívky nechala zemřít hlady. Dostala za to třicet let, zhruba polovinu trestu si odseděla.
Martinová rovnou z vězení zamířila do kláštera v obci Malone, asi 60 kilometrů jihovýchodně od Bruselu. Hlavní podmínkou jejího propuštění totiž bylo, aby žila v ústraní a v už zmíněném klášteře. Nesmí se ani přibližovat k rodinám obětí.
Belgický právní řád umožňuje předčasné propuštění po odpykání třetiny trestu. Tento předpoklad podle belgických médií Dutroux téměř splňuje, protože brzy uplyne třetina jeho pravděpodobného trestu, pokud se vezme v úvahu průměrný věk života.
Belgická vláda po poprasku s Martinovou navrhla, aby v "obzvlášť závažných případech" už nebylo možné odsouzeného propustit po odpykání třetiny trestu, ale až po jeho polovině.
