Předně: ať se stane cokoliv, je dost možné, že vyústění celé krize přijde až po Vánocích. Premiér Petr Nečas je katolík, šéfové TOP 09 Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek rovněž. Ježíše Krista mají v hodnotovém žebříčku patrně výše než Karolínu Peake.
Přesto je možné, že už během čtvrtka ve vládě skončí její nejmenší člen, strana LIDEM. Zaznívají z ní například hlasy o faktickém konci ve vládě i o tom, že premiér Petr Nečas potřeboval vyhovět prezidentovi Václavu Klausovi, aby získal jeho podporu a aby prezident neotálel s podpisem zákonů zvyšujících DPH.
Tento scénář zatím nevypadá příliš pravděpodobně, ale strana LIDEM dobře ví, že konec vlády a případné nové volby by znamenaly konec krátkého života této politické formace. Obava z předčasných voleb je nyní zřejmě to jediné, co může ODS, TOP 09 a LIDEM udržet pohromadě; pokud bude dostatečně silná, je možné, že se všechny tři strany domluví. A nic se nejí tak horké, jak se to upeče.
Potom by patrně křeslo ministra obrany zůstalo LIDEM, ministrem by se mohl stát například Viktor Paggio, který o bezpečnostní problematiku jeví určitý zájem. Nelze také vyloučit nástup dalšího nestraníka po vzoru obsazení ministerstva školství Petrem Fialou.
Pokud se však tři strany, které do čtvrtečního odpoledne tvořily vládní koalici, nedohodnou, mohou LIDEM odejít z vlády a vyhlásit jí válku. Obranu, místní rozvoj a legislativní radu vlády by si rozdělily ODS a TOP 09. Ale nejspíš jen do doby, než opozice vyvolá hlasování o pádu vlády.
Pokud by jej vyhrála (potřebuje 101 hlasů a není jisté, zda je shromáždí - Věcem veřejným se s jejich preferencemi varianta nových voleb také nemusí zamlouvat), Česká republika by směřovala k předčasným volbám. Podle průzkumů preferencí i podle poučky, že v poločase volebního období bývá podpora vlády nejslabší, by je vyhrála ČSSD, která by tak hrála klíčovou roli ve vyjednávání o nové vládě.
Pádu vlády by naopak mohla nasvědčovat i poněkud cynická optika, říkající, že vláda snažící se zejména o prosazení církevních restitucí má takříkajíc "splněno".
Jakkoliv to může znít nepravděpodobně, nelze zatím vyloučit ani návrat Věcí veřejných do vlády. Rozhodnutí odvolacího soudu totiž - byť předběžně - "očistilo" faktického lídra strany Víta Bártu z obvinění z korupce. Ten rovnou řekl, že se chce ucházet o post předsedy strany. A premiér Petr Nečas, byť na Bártovu adresu v minulosti nešetřil silnými slovy, je, když na to přijde, chladný realista a pragmatik.
Vláda by tak nebyla závislá na tom, jak se každý jednotlivý poslanec vyspí, protože poslanců VV je jedenáct, zatímco LIDEM bylo jen osm.
Může se stát také to, že kabinet zůstane obsazený dvěma stranami a bude dál vládnout jako menšinový a víceméně udržovací. Vláda stejně už kroky, které považovala za reformní, z velké části provedla. Na podpoře pro další jednotlivá hlasování by patrně sháněla podporu od jiných sněmovních stran. V jistém smyslu by to bylo napodobení předchozího bodu, ovšem bez přímé účasti Věcí veřejných ve vládě. Je však pravda, že levicové strany by raději nové volby.
Poněkud škodolibý scénář by pak mohl předpokládat třeba toto: nejenže padne vláda a Sněmovna odhlasuje své rozpuštění, ale Ústavní soud navíc předběžným opatřením odloží volbu hlavy státu. Česko by se teoreticky mohlo dostat do ústavně bezprecedentní situace, kdy má premiéra v demisi, rozpuštěnou Sněmovnu a dosluhujícího prezidenta - mandát Václavu Klausovi končí 7. března.
Většina ústavních pravomocí by v případě, že nový prezident ještě nebude zvolen, přešla na předsedu Senátu Milana Štěcha. Podrobně na to pamatuje článek 66 Ústavy České republiky.
