Před deseti lety byl zasazen teroristický úder v muzikálovém divadle na Dubrovce. Mířil proti rodící se ruské střední třídě. Mezi 916 rukojmími 35 čečenských teroristů se ocitla dcera exministra, herci, zpěváci, podnikatelé, západní turisté, kteří si koupili drahý lístek. Všichni tito lidé se vyznačovali tím, že nikdy nebo téměř nikdy nejeli metrem.
Byli to lidé, jimž jako by se podobné věci nikdy nemohly stát. Do chvíle, kdy 23. října 2002 ve 21:15 vešel na dubrovské jeviště při představení muzikálu Nord-Ost vůdce teroristů Movsar Barajev a zvolal: "Vy všichni jste rukojmí!"
Následovalo 57 hodin černé hrůzy a vyústění je dobře známo: 26. října 2002 nad ránem přišel osvobozující útok, který ovšem rozhodně nebyl bez kazu. Po zásahu speciálního komanda, které použilo doposud neznámý plyn, se podařilo paralyzovat veškeré osazenstvo divadelního sálu, tedy jak rukojmí, tak teroristy.
Téměř 130 rukojmí však už nikdy nebylo přivedeno k vědomí, protože přisunuté lékařské týmy nevěděly, o jakou látku jde, a neměly k dispozici žádné antidotum.
Všech 35 útočníků, kteří k divadlu přijeli obyčejným najatým autobusem, bylo postříleno i přesto, že použitý plyn je ochromil stejně jako rukojmí a pro zásahovou jednotku by nebylo nic nesnadného je zajmout a získat od nich cenné informace o tom, jak vlastně teroristické podhoubí funguje.
Na Kavkazu se válčí bez konce
Nic takového se nestalo a po pravdě se neděje ani nadále. Teroristé jsou zásadně fyzicky likvidováni a ruská státní moc tak budí dojem, že se o severokavkazských teroristech ani nic dozvídat nechce. Útoky hlavně na severním Kavkazu jsou tak víceméně každodenním jevem, s nímž se nejspíš jednoduše počítá.
Jako by platil cynický kalkul, že pokud se takové věci dějí v Čečensku, Ingušsku, Severní Osetii či Dagestánu, je to přece jedno. Rozruch obvykle způsobí jen další podobné útoky přímo v metropoli Moskvě; kupříkladu loňský lednový výbuch na mezinárodním letišti Domodědovo.
Výsledek je vždy stejný: okázalá mediální vystoupení nejvyšších představitelů státu a k tomu přísná bezpečnostní opatření, která ovšem poměrně rychle vyšumí a věci se znovu šinou k běžnému každodennímu ruskému chaosu, který je (ruku v ruce se všudypřítomnou korupcí) pro další potenciální i faktické teroristy tou nejlepší živnou půdou.
Závěrem jedna důležitá poznámka: Dobří znalci postsovětského prostoru a analytici dění na severním Kavkazu upozorňují na fakt, že nová generace Čečenců, Ingušů či Dagestánců už obvykle neumí rusky, takže propast mezi příslušníky těchto malých národů a Velkorusy se neúprosně prohlubuje.
To psychologii často nemotivovaného odporu Kavkazanů vůči daleké a nesrozumitelné metropoli jménem Moskva jen posiluje. Dokud bude tento stav trvat, nelítostnému terorismu v Rusku se jednoduše bude dařit. Moskva totiž jen reaguje na následky, aniž by se snažila porozumět příčinám.
