"Venku jsou psi!" volá jeden z účastníků setkání maoistů v malém lokálu v Šao-šanu na jihu Číny. To právě dorazila policie, aby zkontrolovala shromáždění dvaaosmdesáti příznivců režimu Mao Ce-tunga.
Že shromáždění skončilo příjezdem policie, jen ilustruje pocity účastníků. Jak totiž sami příznivci velkého Maa říkají, cítí se ve vlastní zemi jako disidenti. Většina ze zúčastněných jsou šedesátníci, kteří s nostalgií vzpomínají na časy Kulturní revoluce. Tehdejší (podle nich) převratnou dobu vůbec nejde srovnat s nynějším životem v Číně.
Radikalizace čínské leviceNynější čínští lídři čelí poslední desetiletí kritice od levicového křídla. "V prvním pětiletém termínu se Chu Ťin-tchao (prezident) a Wen Ťia-pao (premiér) ještě snažili něčeho dosáhnout a zemi reformovat. Ale ve druhém období už na takové snahy plně rezignovali," vysvětluje Wang Chuej, profesor z univerzity Tsinghua a jeden z představitelů čínské moderní levice. "Výsledkem je, že s nimi nesouhlasí levice ani pravice. V takové situaci není divu, že se právě levice radikalizuje." |
"Nynější vůdci jsou podpůrci kapitalismu a revizionisti," nebere si servítky dělník Čou a k pojmenování současné garnitury nechává s chutí ožít starý maoistický slovník, jak si všímá americký deník The Washington Post.
"Říkají tomu sice socialismus, ale přitom stvořili systém, který kombinuje to nejhorší z celého světa: hyper-kapitalismus, korupci a fašismus," pokračuje Čou, který stejně jako ostatní dorazil do Šao-šanu, aby uctil výročí smrti svého slavného vůdce. Právě zde totiž přišel Mao Ce-tung v roce 1893 na svět.
Čínská strana na něj přitom dávno přestala hledět jako na idol. Božského Maa je možné veřejně kritizovat a jeho represivní politika, jež za sebou zanechala miliony mrtvých, už dávno není současnému režimu vlastní.
Po Si-laj a padlá naděje
Současná čínská levice viděla svého vůdce v Po Si-lajovi, charismatickém politikovi, který se stal tajemníkem strany v Čchung-čchingu před sedmi lety.
A jakmile zde Po Si-laj zahájil politiku, která korespondovala s požadavky na oživení maoistické tradice (jako například návrat ke zpěvu "rudých" písní či posílání odborníků na školení k rolníkům), začaly se okolo něj dít věci, které vyvrcholily až jeho odstraněním letos v březnu (více čtěte zde).
Maova vládaMaovi systém sovětského stylu nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické Utopii. Avšak následný hladomor přinesl smrt zhruba 20 až 40 milionům lidí. Totální fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.   V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství. Zdroj: Wikipedia.org |
"Po Si-laj vedl politický boj uvnitř strany, ta se ovšem obrátila proti němu a vrátila mu to stejnou silou," popisuje Fan Ťing-kang, majitel pekingského obchodu s levicovou literaturou s příznačným názvem Utopia. Právě zde si moderní maoisté naplánovali výlet k Maovu rodišti. Webová stránka knihkupectví sloužila jako výkladní skříň čínské levice, dokud nebyla po svržení Po Si-laje odpojena.
"Tenkrát v Rudých gardách..."
Maoisté vzpomínají na staré časy s nostalgií. "Tenkrát jsme byli v Rudých gardách, mohli jsme celý den strávit projížděním země za zpěvu písní," vzpomíná Čchiou Š-kche. Přitom sotva popadá dech, právě totiž skončil s hudebním doprovodem jedné takové rudé písně na trumpetu.
Jen nemnoho Číňanů se doopravdy ztotožňuje s myšlenkami a nostalgií radikálních maoistů, velká část však skutečně nesouhlasí s nynějším postupem vlády, nárůstem sociálních rozdílů a mírou korupce.
Když se tak před domem Maových předků jeho příznivci shromáždí a začnou vykřikovat: "Pryč s falešnou komunistickou stranou!", dostane se jim jen malé odezvy. Pokud ovšem mezi tričky a dalšími suvenýry s Maovou podobenkou zakřičí obměněné: "Pryč se zkorumpovanou vládou!", je jim odměnou souhlasný potlesk.
"Potřebujeme další revoluci!"
Mnozí z příznivců přiznávají, že ani tak netouží po návratu Velkého kormidelníka a jeho doby, ale že jim prostě chybí výrazná osoba vůdce. "Potřebujeme další revoluci. Ke změnám nemůže dojít bez nějakého toho násilí," popisuje Mao Ťien-chuej. Sám přišel o svou stranickou knížku během studentských nepokojů na Náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
"Prostě tu teď máme takový sentiment, lidé jsou připraveni. Někdo nás však musí zorganizovat a vést. A nikoho takového nevidím," dodal.
