Nevšední příběh třiačtyřicetiletého muže se začal psát na přelomu tisíciletí, kdy se rozhodl opustit domovinu Ujgurů v neklidné čínské provincii Sin-ťiang. Vydal se za prací do Turecka, kam si pak chtěl přivést i manželku a tři děti. Jeho příběh nyní popsala televize BBC.
Kásim na cestu vyrazil přes jižní Pákistán, kde si zažádal o víza, aby mohl pokračovat v cestě přes Írán. Na povolení ke vstupu do země se ale rozhodl čekat v jakési afghánské vesnici hned za hranicemi s Pákistánem, kterou on sám označuje jako "ujgurskou ves".
Byl podzim roku 2001, tedy krátce po teroristických útocích z 11. září na New York a Washington a Spojené státy připravovaly hon na strůjce teroru Usámu bin Ládina. Tehdy rozvědky věřily, že se spolu s dalšími teroristy z al-Káidy skrývá v afghánském pohoří Tora Bora.
UjgurovéUjgurové jsou turkické etnikum střední Asie. Většina z celkových 9 milionů Ujgurů žije v čínské provincii Sin-ťiang. Na 300 tisíc jich žije v Uzbekistánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Ujgurové vyznávají islám a organizace zabývající se lidskými právy varují, že tisíce Ujgurů v Číně zemřely nebo byly uvězněny kvůli praktikování tohoto náboženství. |
Když pak Američané začali oblast bombardovat, Abú Bakr Kásim musel zmizet. Jeho "ujgurská vesnice" byla jedním z cílů leteckých náletů. Spolu se svým přítelem se nejdříve schovávali v jeskyních, poté se přes hory vrátili do Pákistánu. Tam je vesničané prodali Spojeným státům.
"Byli jsme rádi, když nás vydali Američanům. Oni většinou Ujgurům pomáhají," vzpomíná s tím, že ale nakonec strávil šest měsíců na americké letecké základně v Kandaháru a pak putoval na Guantánamo. Odtamtud se dostal až v roce 2005, když Američané schválili jeho propuštění s tím, že nepředstavuje žádnou hrozbu.
Než do Číny, raději chtěl zůstat
Sice přiznal, že výměnou za jídlo a ubytování v afghánské vesnici podstoupil bojový trénink, nicméně USA zase uznaly, že se tam učil bojovat proti čínským bezpečnostním složkám, nikoliv proti Spojeným státům či jejich spojencům v Afghánistánu.
Jenomže pak už Američané - tak jako u ostatních bývalých guantánamských vězňů - nevěděli, kam s ním. Čína projevila zájem, nicméně Kásim prohlásil, že by raději zůstal na Guantánamu. Vždyť prý opustil rodnou zemi i kvůli tomu, jak zachází s menšinovými muslimskými Ujgury.
Po čase ho z patové situace vysvobodila Albánie, která jemu a čtyřem dalším Ujgurům z Guantánama poskytla azyl. "Nemohl jsem (tehdy) ani najít Albánii na mapě," vzpomíná Kásim s tím, že tam nejdříve ani nechtěl, protože si stále myslel, že tam jsou u moci komunisté.
Když pak zjistil, že by šel do demokratické země, kde asi 70 procent obyvatel jsou muslimové, souhlasil. V Albánii mu pak poskytli ubytování, peníze a pracovní povolení. "Můj právník mi poradil, abych se naučil albánsky a také dělal něco, co by bylo prospěšné všem. Rozhodl jsem se dělat pizzu," říká Kásim.
Zatím ale stále žije jako uprchlík. Nemá albánské občanství ani pas, takže nemůže nikam vycestovat. Nemohly za ním dosud přijet ani jeho děti. Na druhou stranu ale jinak v balkánské zemi zakořenil. S první ženou se rozvedl a teď je podruhé ženatý, letos se mu narodilo s novou ženou dítě, zakončila jeho příběh BBC.
