"Vzhledem k tomu, že správný návyk souvisí s vývojem mozku, je zásadní se sportem začít už v útlém dětství, nejpozději do sedmi let věku dítěte. Pokud se totiž vhodná doba propásne, je to nevratné. Člověk už ve stresové situaci nikdy nereaguje automaticky, ale celý život se správné reakci učí," tvrdí ředitel společnosti Filip Brodan.
Rodiče ale nemusejí se svým potomkem aktivně sportovat už od předškolních let, dítěti do čtyř roků stačí společné vycházky nebo jízda na odrážedle. S většími dětmi se už dá vyrazit na kolo nebo lyže.
Zhruba do deseti let věku si pak dítě uvědomí, zda mu lépe vyhovuje kolektivní nebo individuální sport. V tomto věku už by se měl výběr aktivit zúžit jen na několik nejoblíbenějších sportů.
"Nejpozději do deseti až třinácti let jsou předpoklady pro sport v mozku zformovány ze 40 procent a toto psychické nastavení už nikdy v životě nelze změnit," upozornil Brodan. Podle něho by se v tomto věku měl teenager zaměřit už jen na jeden či dva sporty a těm se věnovat naplno.
Nejproblematičtější období nastává kolem plnoletosti, kdy až polovina mladých s pravidelným pohybem skončí.
Analýza ukázala souvislost mezi sportováním a schopností přizpůsobit se.
"Sportovci jsou oproti nesportovcům obecně lidsky adaptabilnější a méně často trpí stresovými návyky, jako je například přejídání, kouření, nadměrná konzumace alkoholu nebo třeba sledování televize," konstatoval Brodan. I když člověk v pozdějším věku cvičení nechá, mozku prý schopnost reagovat žádoucím způsobem zůstane.
