Valdická věznice každopádně patří k nejtvrdším v zemi, momentálně hostí sedmnáct vězňů s doživotním trestem. Například tu sedí pětinásobný vrah Ivan Roubal, který proslul opakovanými soudy o zlepšení podmínek. Žádal například punčochy proti křečovým žilám (více o Roubalovi čtěte zde).
Nejznámější český vězeň, dvojnásobný vrah Jiří Kajínek se dostal do Valdic, když byl chycen na útěku z Mírova před dvanácti lety. Z Valdic putoval do Karviné a loni znovu na Mírov.
Valdice a kartouza v datech Věznice ve Valdicích  Věznice ve Valdicích
|
Před 155 lety dorazili do bývalého kláštera kartuziánů první odsouzení ze zrušeného vězení v Brně na Špilberku. Tehdy sem převezli i nechvalně proslulého loupežníka Václava Babinského, který po propuštění dožil jako zahradník v ženské věznici v Řepích u Prahy.
První vězni pracovali od rána do osmi večer
První valdičtí vězni byli ubytováni většinou na společných celách, menší část pak v samovazbě. V letním období byl budíček v pět hodin, v zimním v šest. Po snídani všichni nastoupili do práce, která obvykle končila v osm hodin večer, a už v půl deváté museli být v posteli.
Povinnost pracovat neplatila pouze o nedělích a svátcích, kdy odsouzenci navštěvovali ranní bohoslužby a vzdělávací přednášky. Dnes pracuje pouze část odsouzených, někteří využívají právo odmítnout.
Podle Romana Johna, autora publikace o stopadesátileté historii věznice, se porušení vězeňského řádu v 19. století trestalo podle závažnosti prohřešku. Vedle mírnějších trestů typu důtky nebo odepření výhod čekala na nepoučitelné výtečníky i samovazba zostřená půstem či tvrdým ložem nebo vazba v temnici.
"Tělesné tresty byly zrušeny už za Rakouska. Dnešním odsouzeným hrozí za nejzávažnější kázeňské prohřešky nanejvýš dvacetidenní samovazba, kterou musí schválit ředitel věznice," uvedl John.
Nejtvrdší podmínky byly za procesů v 50. letech
Ani tvrdé tělesné tresty z druhé poloviny 19. století se však nedají srovnat s nelidskými podmínkami, které v budově valdické samovazby panovaly po roce 1950, kdy si tam komunistická Státní bezpečnost na několik let zřídila zvláštní oddělení pro zatčené představitele církevních řádů "připravované" na vykonstruované politické procesy.
Obětí nezákonných vyšetřovacích praktik StB se stal i hlavní aktér takzvaného číhošťského zázraku farář Josef Toufar.
Poté, co se při jeho kázání z dodnes nevysvětlených příčin několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři, Státní bezpečnost Toufara zatkla a dopravila do Valdic. Tam jej vyšetřovatelé podrobili tak krutému mučení, že farář na jeho následky do měsíce zemřel.
Dnes je věznice mírně přeplněná
Další politické vězně posílala komunistická justice do Valdic až do osmdesátých let minulého století. Patřil mezi ně například opat břevnovského kláštera Anastáz Opasek, pozdější královéhradecký arcibiskup Karel Otčenášek, knihovník a vydavatel Jiří Gruntorád nebo básník a významný představitel českého undergroundu Ivan Martin Jirous.
I když po amnestii prezidenta Václava Havla v roce 1990 opustily brány českých věznic tři čtvrtiny všech odsouzených, dnes je valdická káznice opět plná. Podle údajů ze začátku července ji obývá 1 132 odsouzených, věznice tím o 4 procenta překračuje svou kapacitu.
V řadě dalších věznic je však situace mnohem napjatější. Asi třetina valdických vězňů si odpykává trest od 10 do 15 let, třetina zůstane za mřížemi 7 až 10 let.
Doživotně odsouzených bylo ke konci prosince v celé zemi čtyřicet. Podle aktuálních údajů sedí v českých vězeních téměř 23,5 tisíc osob.
