Na počátku tohoto příběhu bylo kategorické ne generálního štábu k nabídce na koupi čtyř španělských letadel. A bylo to jedno z nejlépe vyargumentovaných odmítnutí, jaké kdy čeští generálové vyslovili. Odvaha jim ale dlouho nevydržela: stačilo několik "masážních pohovorů" od politiků a nebylo po ní ani stopy.
Jeden týden byli generálové v čele s velitelem armády Vlastimilem Pickem nesmlouvavě proti nákupu letounů a hned ten následující uskutečnili až udivující veletoč, když s ním jednohlasně a pokorně souhlasili. Bez ohledu na svá předchozí varování, že CASA nesplňuje požadavky armády: ať již jde o bezpečnost či přepravní kapacitu.
Jak vážně proto brát současná ujištění, že pokud stroje CASA uspějí při nynějších (už bůhví kolikátých) testech, pak Česko dostane ke své obraně skvělá letadla? Je snad až tolik naivní chtít od generálů pro vojáka nepostradatelnou vlastnost - odvahu? Možná ano.
Jenomže v našem příběhu o letounech žádnou neprojevili. Vždyť co jiného než odvolání (a to ještě bůhví jestli) z funkcí by jim hrozilo? Příklad k inspiraci by přitom měli: velitel letectva Jan Vachek měl k pronájmu stíhaček Gripen za dvacet miliard (protikorupční policie jeho okolnosti prověřuje) tak velké výhrady, že raději rezignoval, než aby ohnul páteř a slevil ze svých požadavků. Mnozí jeho kolegové to nechápali - vždyť mohl zůstat a užívat si prestižního postu.
Politici údajně hrozili Pickovi odchodem, pokud nekývne
Kdesi uprostřed našeho příběhu pak najdeme nadutost českých politiků, kteří s velitelem armády Pickem při jeho masírování, aby na obchod kývl, nejednali v rukavičkách. A to je ještě velmi slušně řečeno. Údajně bylo ve hře i generálovo odvolání.
Picek zůstal, ale cena za jeho přežití - souhlas s nákupem předražených a kvůli potížím v elektronice neustále uzemňovaných letounů - je až příliš vysoká. Námitku, že prezident Václav Klaus, jemuž Picek dělal léta šéfa vojenské kanceláře, by generála nikdy neodvolal, přechází velitel armády pokrčením ramen.
No a koncem příběhu o letounech CASA by mohlo být konstatování předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy vyřčené v souvislosti s odvoláním vrchního žalobce Vlastimila Rampuly: "Není možné mít moc a nemít odpovědnost."
Ministerstvo obrany až příliš dlouho hospodařilo s rozpočtem tak, že na nějaké té desítce milionů korun vlastně nezáleželo. Ty časy bezbřehé neodpovědnosti teď snad skončily.
