"Zahájili jsme proti nim trestní stíhání za přečin ohrožení výchovy dítěte. Důvodů je víc. Třeba že děti zanedbávaly povinnou školní docházku, protože je rodiče nutili dělat něco jiného než chodit do školy. Případ je ale komplikovaný a stále shromažďujeme důkazy, proto zatím nelze říkat víc podrobností," řekl policejní mluvčí Petr Kmínek.
Pět dětí ve věku od jednoho do šestnácti let žilo společně s matkou a s otcem dvou nejmladších z nich v pronajatém bytě ve vile. Protože rodiče neplatili, majitel z bytu nakonec sebral i okna.
"O mladší sourozence jsme se staraly se sestrou, protože rodiče chodili do hospody. Neměli jsme vodu, to bylo nejhorší. Tak jsme chodili k místnímu prameni a čepovali jsme si ji do lahví a pak ji vozili v kočáru domů," popsala život sourozenců patnáctiletá Nela.
Počátkem listopadu do bytu zašel Jaroslav Zajíc z nedalekého Pohoří, ke kterému děti chodily na statek za koňmi. Když viděl, v jak otřesných podmínkách sourozenci žijí, okamžitě je vzal všechny k sobě. Dva nejmladší chlapce poté soud svěřil do péče jejich dědovi, dvě nejstarší dívky adoptovala Zajícova dcera.
O pětiletém Romanovi soud dosud nerozhodl
Rozhodnuto dodnes není jen o prostředním chlapci, pětiletém Romanovi. Toho chce Jaroslav Zajíc, ale zájem o něj projevil i jeho biologický otec. K soudnímu jednání ale nepřišel a soudu se zatím nepodařilo získat jeho stanovisko.
"O chlapce měl zájem jen proto, že měl jeden ze svých dalších soudů. Kdyby měl totiž Románka v péči, mohl by k tomu soud přihlédnout. Mezi tím ho ale soud už odsoudil k podmínce, a tím jeho zájem rázem skončil," říká Zajíc.
Zajícovi bydlí ve vícegeneračním domě a podle Jaroslava Zajíce je tak jedno, jestli soud svěří dítě jemu, nebo jeho dceři. "Jsou to jen formality. Všichni se tu potkáváme. Románek nejvíc přilnul ke mně, proto o něj žádám já. Bere mě jako dědu a pro vnuky, kterým jsou čtyři a dva a půl roku, je to brácha," popisuje Zajíc.
Děti si u Zajícových rychle zvykly. Roman chodí do školky a do skautu, děvčata na střední školu.
"Nejmladší chlapce si od jejich dědy bereme na víkend, aby byli sourozenci spolu a abychom mu trochu ulehčili. Nemá to jednoduché. Rodiče by mu sice měli z rozhodnutí soudu platit měsíčně čtyři tisíce, ale dostal je jen jednou. Nám neplatí nic. Ale otec už snad začal pracovat a matka prý také shání práci," říká Zajíc.
Podobné je to se zájmem rodičů děti vidět. "K nám nechodí vůbec, domlouváme se, že se sejdeme, když jedeme do Turnova. V květnu je matka viděla dvakrát tak na deset minut, před tím dva měsíce vůbec. U nejmladších chlapců měli návštěvy stanovené soudem dvakrát v týdnu a každý druhý víkend. Ale chodili s nimi do hospody, takže to vydrželo tak čtrnáct dní. Děda jim řekl, že dokud je budou brát do hospody a nebudou na ně platit, tak jim je půjčovat nebude," poznamenal Zajíc.
Podle kontroly byla práce turnovské sociálky v pořádku
Kvůli tomu, v jakých podmínkách děti žily, podal Jaroslav Zajíc stížnost na turnovskou sociálku, že nedělala, co měla. Postup sociální pracovnice, která měla případ na starosti, prověřovaly úřednice oddělení sociálně právní ochrany dětí krajského úřadu.
"Podle spisové dokumentace příslušná pracovnice při výkonu sociálně právní ochrany dětí nepochybila," shrnula závěr kontroly vedoucí krajské sociálky Markéta Brebtová.
Jaroslav Zajíc s takovým závěrem spokojený není. "Pokud toto nebylo pochybení, tak nevím, co by s dětmi muselo být, aby to pochybení bylo. Obrátím se na ministerstvo, jestli bude mít stejný názor," poznamenal Zajíc.
Turnovská sociálka i radnice odmítla již dříve říct, co pro děti udělala. "Podnikli jsme všechno, co jsme ze zákona měli. Víc se k tomu s ohledem na nezletilé děti vyjadřovat nebudeme," řekla tehdy vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí turnovské radnice Andrea Brožová-Doubková.
