Neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš, říká ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! podnikový psycholog Ladislav Smoljak nastupujícímu automechanikovi Luďku Sobotovi. "Každému jsem to říkal, ale je to marný, je to marný, je to marný."
Stejně tak je "marný" říkat politikům z pravicové ODS i levicové ČSSD, že evropské dotace jsou principiálně věc nečistá, nespravedlivá, jen živící korupci a pokřivující rovné tržní podmínky. Vyrostla na nich celá generace občanských demokratů, která byla u moci v krajích v letech 2000 až 2008. Začalo se jim říkat kmotři. Modří přitom jinak mají plná ústa kritiky Bruselu a bojují proti rozpínání Evropské unie. Až později všem došlo, jak to ODS myslela: Pošlete nám dotace, ale už nám moc nemluvte do toho, zač je utratíme, komu a kolik jich přidělíme.
V jižních Čechách takto vyrostl Pavel Dlouhý, do jehož Hluboké nad Vltavou tekla velká část unijních peněz. Na severu Čech zase sebevědomí Patrik Oulický a Alexandr Novák, kteří tamnímu úřadu pro přerozdělování dotací dokonce pronajali svou budovu.
Jako gubernátoři
Marné varování "neber úplatky" je i v případě sociálních demokratů. David Rath byl jako malý uličník přichycen přímo při činu. Ústecká hejtmanka Jana Vaňhová sice nebyla načapána se sedmičkou v krabici, ale také má co dělat, aby vysvětlila předražené přístroje pořízené za dotace do severočeských nemocnic.
Při pohledu na to, co se děje v dalších krajích, můžeme s jistotou konstatovat: tučné eurodotace zkazily celou jednu generaci politiků. Pokušení, jemuž nedokázali odolat, je obrovské. Cítí se jako gubernátoři. Mezi žadateli o miliony si mohou vybírat, takže peníze raději pošlou do obce, kde je starosta ve stejném stranickém dresu. Nebo je rovnou přiklepnou spřáteleným firmám, jež pak velmi rády za zakázku - náležitě předraženou - přihrají desátek do stranické pokladny. Anebo do hejtmanovy kapsy jako v případě dr. Ratha.
Systém rozdělování dotací je v Česku tak nesmírně složitý, že láká nikoliv k čerpání (jak se tomu nehezky říká), ale přímo vybízí k tunelování, k podojení. Do Česka během sedmi let (2007 až 2013) postupně teče 650 miliard korun. Peníze sem míří komplikovanou chobotnicí 26 kanálů, operačními programy. I velkým evropským zemím jich vystačí tak pět šest.
Každý program má svého šéfa, úřad, kancelář, předsednickou radu, monitorovací výbor... To vše šestadvacetkrát, takže se pochopitelně nedostává expertů, kteří rozumějí složité unijní proceduře, umějí cizí jazyky, jsou schopni vymýšlet projekty, rozdělovat peníze a ještě vše kontrolovat.
Golfový green ano, oprava střechy ne
Proto také normální člověk, živnostník či zemědělec není schopen bez většího úřadu složitou žádost o peníze vyplnit tak, aby byl úspěšný. Kvůli tomu vyrostlo v Česku úplně nové odvětví - stovky poradenských firem, jež za procenta z dotace rády pomohu miliony získat. Pozor, v tomto případě nejde o úplatek, nýbrž o zcela legální provizi.
Jediný možný vzkaz do Bruselu před vyjednáváním o rozpočtu na příští sedmiletku (EU má o dva roky delší plánovací období než kdysi blok komunistických zemí RVHP): Prosím vás, neposílejte nám už žádné dotace, jinak nám zkazíte všechny politiky!
Je to nadsázka, jistě lze argumentovat vznešenými cíli "strukturální politiky", jak Unie své fondy na dotace nazývá. Cíl je konvergence, sbližování - jednoduše klasické přerozdělování. Bohatí přispějí na chudé, aby se rozvinuli. Aby pomohli zaostalým mikroregionům dohnat ty přirozeně úspěšné.
Jenže ani tohle minimum se moc neděje. Raději přiklepneme miliony na herbicidy na hubení dvouděložných plevelů, aby měly golfové greeny pro odpal dokonalý pažit. Na kanalizaci v zapadlé vísce nebo děravou střechu základní školy už nezbude.
Každého čtvrt roku v sanitním voze
Aktuální příklad Davida Ratha je ukázkový. Hned po svém nástupu přesměroval značnou část evropských peněz do zdravotnictví, aby si stavěl pomníčky z luxusních okresních špitálů. Potíže Středočeského kraje, který podle výsledků sčítání lidu prožil malou demografickou revoluci přistěhováním nových obyvatel, jsou úplně jinde. Rozbité a přetížené silnice, chybějící školky, školy, praktičtí lékaři... Jestli bylo na něco možné stamiliony z EU smysluplně využít, pak na tohle.
Zlobit se dnes na dotacemi zkaženou regionální politiku je nefér. Dohromady jde do krajů ani ne pětina z celkového balíku 650 miliard korun. Zbytek má pod sebou vláda, o největších balících rozhodují ministerstva školství, dopravy, životního prostředí nebo průmyslu. Pochybné a předražené jsou i jejich jak "tvrdé" projekty typu nové dálnice či čističky odpadních vod, tak ty "měkké" typu dvoudenní školení učitelů na téma "osobnostní rozvoj" v luxusním hotelu.
Skončeme opět citátem z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!: "Každého čtvrt roku opouští jeden z nich bránu našeho závodu v sanitním voze," říká Smoljakův psycholog o automechanicích, kteří se zblázní z úplatků. Jen v našem případě jde o vůz vězeňské eskorty.
