Jaká je vaše reakce na rozhodnutí soudu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou?
Víta Bárty se je mi líto, protože tím de facto ztrácí úplně všechno. On je politik. Soudce to velmi plasticky a precizně popsal a z pana Škárky udělal podvodníka a lháře, za kterého jej mám i já. Škárka sklidil ovoce, které zasel. Nemyslím si, že soud vyšší instance rozhodne jinak. Klub Věcí veřejných se neudrží, nikdo nedovede ten klub držet pohromadě jako Bárta.
Co si myslíte o vládní krizi, kterou spustily Věci veřejné hrozbou demise svých ministrů?
Důvod té vládní krize je nesmyslný. Kdyby to Věci veřejné udělaly na základě církevních restitucí nebo třeba chráněním platů učitelů, tak by vláda nikdy nepadla a naši koaliční partneři by museli ustoupit. Ale na základě nějaké nesmyslné nahrávky se úplně uměle vyvolala nedůvěra a pro občany nepochopitelně se rozbíjela vláda. Věci veřejné se tím dostaly do absolutní pasti, kdy se ukázalo, že je mezi nimi úzká skupinka poslanců, která okamžitě přeskočí a tu vládu podpoří. A to faktické vedení je úplně bez trumfu v rukách. Tři ministři, kteří odmítli rezignovat, a s nimi sedm, osm, devět poslanců, kteří garantují většinu ve Sněmovně, drží Věci veřejné v šachu. To je pro mě nepřijatelné. Nefungují tam základní stranické mechanismy a nevidím důvod, proč bych je zachraňoval, oživoval, když to stejně nejde.
Co mělo vliv na rozhodnutí odejít z Věcí veřejných? Byla to i vaše manželka, která stranu opustila před vámi?
Jednoznačně v rozhodování pomohlo to, že všichni členové mého velmi aktivního slánského klubu rezignovali. Tak jsem si říkal: já tady zůstanu, budu tím kůlem v plotě, co bych tady dělal? Sedmdesát, osmdesát procent mého rozhodnutí tvořilo to, že když ze strany odešla moje žena, strhla se lavina všech členů a slánský klub se rozpadl.
Dá se vnímat současná situace VV jako krize? Byly někdy ve větším "srabu"?
Já už to nepovažuji za krizi, ale za konec Věcí veřejných. Nedovedu si po tom všem představit, že by ta strana mohla prožít renesanci. Je to už mrtvá strana. Co se týče značky Věcí veřejných, to je nevzkřísitelné. Jestliže máte nemocného, který zemře, tak už nemluvíte o krizi. Tam už je smrt, tam už se to uzavřelo. Teď už to pokračuje jen setrvačností.
Nedovedu si představit, že volba nového nebo staronového předsedy něco změní. Lidé v regionech nesou strašnou tíhu škrtů, které nepoškozují TOP 09, která šla do koalice s prioritou šetřit. I pravicová ODS se může trochu obhájit, i když na tom velmi tratí, ale Věci veřejné - sociální pojistka s velmi vyváženým programem - jsou na tom bité po celou dobu.
Josef DobešOsmačtyřicetiletý exministr školství vystudoval psychologii na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval mimo jiné s vězni v pankrácké věznici. V roce 2002 spoluzakládal Věci veřejné, opakovaně byl zvolen místopředsedou. V letech 2008-2009 byl členem představenstva Bártovy firmy ABL. V roce 2010 byl zvolen poslance a byl jmenován ministrem školství. Na svůj post ke konci března 2012 rezignoval, zdůvodnil to nesouhlasem se škrty ve školství. Josef Dobeš je ženatý a má tři syny. |
Jak moc stranu poškodil soud o obálkách Víta Bárty?
Věci veřejné měly nadpis "protikorupční strana". To, co se odehrálo u soudu, se nikdy žádné straně nestalo. Nedovedu si představit, že by se dneska někdo nesmál, kdybychom jeli na mítink a tam by se řeklo: Pojďme bojovat proti korupci. Neříkám, že VV jsou korupční, ale mají až komickou nálepku: Vrcholní členové, předsedkyně poslaneckého klubu a první místopředseda spustí praní špinavého prádla v přímém přenosu. A my jsme měli jako vlajkovou loď boj proti korupci.
Dovedu si představit budoucnost Věcí veřejných jen v komunální politice, kde si prožijí několik let očistce a lidé se stanou zralejšími. Kauza s nahrávkami, kromě toho, že je nechutná, je i důkaz strašné politické i osobnostní nezralosti.
Kdybyste si měl vybrat, kdo by tu "mrtvou" stranu měl nyní vést?
Kdybych byl členem strany, tak bych paradoxně volil Radka Johna, protože ve mně je konzervatismus a nějaké zásady. Karolína Peake racionálně měla pravdu, že bylo nesmysl nyní vyvolávat krizi ve vládě. Ale poté, co jí většina řekla, že má jiný názor, měla dvě možnosti: respektovat to, anebo vystoupit z Věcí veřejných a vzdát se svých funkcí. Nestalo se ani jedno. Proto bych asi volil Radka Johna, i když změnu ve Věcech veřejných, ač jsou mrtvé, by asi většina lidí vyžadovala.
"Bárta mi říkal, že jim chybím"
Vaše členství ve VV zaniklo nezaplacením příspěvku. Kontaktoval vás od té doby někdo z vedení, abyste si to rozmyslel a vrátil se?
Průběžně dostávám esemesky a dál jsem zvaný na rady a grémia. Kontaktoval mě Vítek Bárta, přes média Kateřina Klasnová, Karolína Peake... Mám ale jen jednu univerzální odpověď: potřebuji si všechny věci rozmyslet, v tuto chvíli jsem nestraník a zvážím, jak to bude v květnu. Tehdy se rozhodnu.
Jak vás Vít Bárta přemlouval?
Říkal, že jsem důležitým článkem ve Věcech veřejných a že na těch poradách a radách chybím. To ví každý, že jsem byl velmi aktivním a velmi silným členem VV. Ale v tuhle chvíli jsem tam nemohl přijít. Poté, co výkonná rada odhlasovala škrty, i když jsme si všichni řekli, že platy učitelů budeme chránit, jsem pochopil, že jsem v tom sám, že jsem již téměř odepsaný. A řekl jsem si, to teda ne, já budu hájit svůj slib učitelům. A i to, co se pak odehrávalo, mě spíš vede od té strany.
Jaké varianty pro vás zůstávají ve hře?
Buď budu dál v politice jako poslanec, anebo se budu normálně živit, budu podnikat nebo budu psychologem. Dřív jsem nabízel psychodiagnostiku a psychoanalýzu. Pokud zůstanu ve Sněmovně, tak buď jako nestraník v poslaneckém klubu Věcí veřejných, nebo jako úplně nezávislý poslanec.
Jak velká je procentuálně v této chvíli šance, že zůstanete u politiky?
Čím je paradoxně ta situace těžší a je nejasné, kolik se vlastně v roce 2013 a 2014 ve školství bude škrtat, tím spíše mě to vede k tomu neutéct a zůstat ve Sněmovně. O tom jsem se mimo jiné bavil s panem prezidentem Klausem, že to, co jsem se naučil, to, co jsem vybudoval, by mělo mít nějakou návaznost, nemělo by to skončit tím, že jsem jako ministr odešel. Cítím silnou odpovědnost dotáhnout svůj poslanecký mandát a věnovat se velmi intenzivně školství.
Komu byste dal hlas ve volbách?
Nebudu volit levicové strany. Přiznám se, že vůči TOP 09 chovám zášť, zejména vůči dvěma členům, kteří byli celou dobu neloajální, což byli pan Gazdík a paní Putnová. Proto ve mně myšlenka volit TOP 09 vzbuzuje adrenalin. Vybral bych si tedy mezi Věcmi veřejnými, ODS a lidovci.
"Klasnová nikdy nic neřídila"
Minulý týden jste se naštval na novináře, když jsme napsali, že jste se vrátil na ministerstvo školství jako poradce náměstka Ladislava Němce. Co vám na tom vadilo? Nebyl to návrat?
To moje rozhodnutí bylo v lidské rovině. Když jsem odešel a ukázalo se, že můj nástupce není, poprosil mě pan Němec, jestli bych tam nezůstal a nedělal mu poradce. Bral jsem to tak, že jsem Láďovi Němcovi byl něco dlužen. Řekl jsem, že jeden, jeden a půl dne v týdnu maximálně. Pak se objevily titulky, že se Dobeš vrací na ministerstvo. Ale já jsem měl jen poradenskou funkci ve věcech, které náměstek nikdy nedělal. Peníze jsem vůbec neřešil. Když jsem tu smlouvu anuloval, zjistil jsem, že by to bylo dohromady maximálně 15 tisíc hrubého a na hodinu 312 korun. Na základě toho, co vyšlo v novinách, jsem to anuloval. Moje chyba byla, že jsem takhle vůbec neuvažoval.
Josef Dobeš by na místě ministra školství nejradši viděl svého bývalého náměstka.
Jak dlouho jste mu chtěl takhle pomáhat?
Do doby, než nastoupí nový ministr. Odhadoval jsem to na čtrnáct dní až tři týdny. Ale nikomu se do toho nechce a strašně se to protahuje. Zdá se mi, že je poměrně velká naděje a já bych si to přál, aby to ministerstvo řídil nestraník, první náměstek Němec. Už čtrnáct dnů nikdo osobně nehlídá evropské fondy, ale je to, jako kdyby to byly tři měsíce - každý den je hrozně znát. Musí se jít ohromným tempem, aby se ty peníze stihly vyčerpat.
Máte nějaké jiné favority na vaše bývalé místo? Vidíte někoho možného ve Věcech veřejných?
Nedovedu si představit, že by Kateřina Klasnová, která nikdy nic neřídila, najednou vedla ministerstvo. Stejně tak Dagmar Navrátilová. Nejblíže by k tomu měl ředitel střední školy z Litvínova Milan Šťovíček. Ten má ale zase mnoho funkcí, je starostou Litvínova, poslancem, a tohle?
Obecně se do toho nikomu nechce, protože se to nedá ustát. Kdyby tehdy Věci veřejné hlasovaly proti těm úsporám, vláda by se nejen nerozpadla, ale jak se dnes ukazuje, ty peníze na platy učitelů by se našly. V pokladní správě (kapitola rozpočtu, pozn. red.) pana Kalouska je nepochybně dvacet až třicet miliard.
Během vaší ministerské kariéry protestovali odboráři a vysokoškoláci, i média vám řadu věcí vytýkala, třeba angažmá pana Bátory. Co považujete za svůj největší omyl?
To, že jsem ustoupil ze školného. To, že není školné, je asociální. Nejslabší vrstvy, které nemají vysokoškolské vzdělání, to platí našim studentům. Tehdy jsem byl přehlasován. Bylo to otočení, bylo to něco, co mi šlo proti srsti, a já jsem na to přistoupil.
Nelitujete, že jste přes protesty svých koaličních partnerů držel ve vysoké funkci pana Bátoru?
Vůbec nelituji, že jsem se ho zastal. Dodnes jsem přesvědčen, že není pravda, co se o něm říkalo. Všichni říkali, jaké má rasistické sklony, a on při poradách vedení podporoval všechny dotační programy pro Romy. Nelituji tohoto kroku. Ve svém svědomí jsem cítil, že jsem se zastal správného člověka. Jestliže o něm ministr financí na vládě řekl, že je starej fašoun, hned jsem se ohradil: Co to tady, Mirku, povídáš? Takhle o něm nemluv. Můžu mu vytýkat tisíc věci, ale byl to poctivý úředník, pečlivý, pracovitý. Odešel zapšklý a ne úplně spokojený.
