Pro mnoho Novozélanďanů je pomazánka Marmite základ - snídaně se bez ní jednoduše neobejde, píše agentura DPA. Tato prazvláštní pochoutka v záměrně staromódně vypadajícím balení patří k národní identitě, stejně jako ovce, ptáci kiviové nebo třeba ragbyový tým All Blacks.
Zprávy o tom, že se skladové zásoby této lepkavé tmavohnědé hmoty tenčí, proto vedly k hromadným nájezdům do obchodů a zoufalým výzvám matek, jejichž děti jsou na pomazánce závislé. Člověk neobeznámený s poměry se musí ptát: Co se to děje? A co je to vůbec Marmite?
Kdo odpověď na tuto otázku nezná, není pravověrný Novozélanďan. Alespoň to tvrdí firma Sanitarium Health Food, která Marmite už tři generace vyrábí. Každoročně z jejích linek vzejdou tisíce kilogramů slané pasty se silným masovým odérem, která vzniká z kvasnicového extraktu. "Jestli jsi Novozélanďan, máš Marmite v krvi," hlásá heslo na webu Sanitarium. A pokračuje poněkud méně smířlivě. "Pokud se považuješ za Novozélanďana a nejíš Marmite, styď se."
Jedna z továren této firmy ve městě Christchurch byla loni poškozena při zemětřesení a v listopadu zastavila výrobu. Do provozu bude uvedena nejdřív v červenci. Obchodní ředitel Pierre van Heerden nedávno oznámil, že ze skladů se expedovaly poslední sklenice kvasnicových pomazánek, a poprosil zákazníky, aby se svými zásobami zacházeli šetrně a nepodléhali panice.
Podle předpokladů se stal pravý opak - lidé okamžitě vykoupili všechny pomazánky, které ještě zbyly v obchodech, a s nedostatkovým zbožím se začalo čile obchodovat třeba na internetu. Cena jednoho balení se přitom může vyšplhat do astronomických výšin.
Od německého chemika LiebigaObjev dnes tolik žádané kořeněné pasty se připisuje německému chemikovi Justu von Liebigovi, který v 19. století přišel na to, že kvasnice jsou jako potravina velice výživné. Marmite se prodává ve Velké Británii od roku 1902, o něco později se začala pomazánka vyrábět i na Novém Zélandu. |
Považujete tenhle příběh jen za bizarní marketingový tah? Pak se mýlíte. Pomazánková krize hýbe na Novém Zélandu celou společností a zabývá se jí dokonce i vláda. Premiér John Key dokonce musel v médiích vyvracet informace, že on sám používá australskou verzi pomazánky, která se vyrábí ve Velké Británii, a označil je za svatokrádežné. Tak vyhrocený mají jeho spoluobčané vztah k pomazánce stejného jména, která se produkuje mimo Nový Zéland.
"Marmite je prostě nedílnou součástí zdejší kultury. S touhle pomazánkou na toastu vyrůstaly celé generace," popisuje gastronomickou zvláštnost jeden z místních novinářů. Na Novém Zélandu se Marmite nejčastěji maže na chleba, kam se přidává sýr a slané krekry, variantou je též chleba s pomazánkou, listovým salátem a bramborovými chipsy.
Ne všichni obyvatelé ostrovů ale tuhle pomazánkovou mánii sdílejí. Někteří Marmite nemůžou vystát a považují ho za bizarní potravinu, která připomíná olej na promazávání strojů - a také tak chutná.
Britský výrobce těchto pomazánek dokonce provozuje internetovou stránku pro ty, co jeho výrobky nesnášejí. Najdete na ní třeba následující vyznání: "Jíst Marmite? To radši trhat křídla živým kuřatům. Nebo běhat nahý na veřejnosti. Nebo si dát krysí ocasy a šnečí ulity." K pomazánce Marmite prostě není nikdo lhostejný.
