Šestadvacetiletý Mohamed Buazízí byl obyčejný Tunisan, který žil celý život v zapadlém městě Sidi Buzíd. Nemohl sehnat práci a tak prodával na ulici ovoce a zeleninu. Podle policie ilegálně. Měl proto s rukou zákona občas potíže. Jeho rodina tvrdí, že ho policisté šikanovali celé roky, protože neměl peníze na úplatky.
Jenže loni 17. prosince se v mladém muži cosi zlomilo. Jako každý den vyrazil s vozíkem do ulic. Dostal se do křížku se strážníky a ti zoufalému prodavači zboží zabavili. Dokonce ho přitom ponížili, tvrdí rodina. Podle ní ho ztrapnila hlavně pětačtyřicetiletá policistka, která mu údajně dala facku. Žena to ale popírá.
Arabské nepokojeArabské nepokoje zasáhly přes 15 arabských zemí a vyžádaly si desetitisíce obětí. Nejvíce lidí (skoro 25 tisíc) zemřelo během bojů v Libyi, přes 5 tisíc lidí zahynulo v Sýrii. Kolem 1 800 mrtvých hlásí Jemen, na 900 obětí Egypt, Tunisko 220-300 a Bahrajn na 50 mrtvých (přesná čísla neexistují, vše jsou to odhady). Dosud "arabské jaro" vyvolalo obměnu několika vlád a smetlo tři režimy. Nejprve ze země uprchl tuniský prezident bin Alí, pak se moci vzdal egyptský hegemon Husní Mubarak a nakonec povstalci zabili libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Bin Alí je nyní v exilu, Mubarak souzen. V listopadu se dohodl s opozicí na odstoupení v příštím roce i jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih, jenž byl u moci od roku 1978. V Sýrii demonstrace proti vládě prezidenta Bašára Asada pokračují. K jejich uklidnění nestačilo ani jmenování nové vlády, ani zrušení výjimečného stavu. Asad nasadil proti demonstrantům armádu, protesty ale nepolevují. Lidé se vzbouřili mimo jiné i v Bahrajnu, Alžírsku, Jordánsku, Ománu či Maroku. V řadě zemí byly následně zavedeny reformy, v Alžírsku byl zrušen výjimečný stav. "Arabské jaro" už má za sebou několik volebních testů, ve kterých vždy jasně vyhráli islamisté. Zdroj: ČTK |
Policisté ho pak prý začali bít a nadávat mu. Rozhořčený Tunisan se proto rozběhl na úřad guvernéra, aby si stěžoval. Tam ho ale ani nepustili dovnitř. Zašel tedy na čerpací stanici, koupil si benzin a vrátil se před guvernérovo sídlo. Polil se hořlavinou a škrtl sirkou.
Bin Alí utekl krátce po zelinářově smrti
Neumřel hned. Naposledy vydechl až 4. ledna. O deset ní později pak pospíchal na letišti k letadlu prezident Zín Abidín bin Alí, který před tím zemi vládl tvrdě 23 let. Ze země ho vyhnal hněv Tunisanů, kteří po Buazízího zoufalému činu vyšli do ulic protestovat kvůli chudobě, nezaměstnanosti a represím. Tuniský zelinář se stal symbolem celé své generace.
Jasmínovou revoluci pouštní vítr zavál i do dalších arabských zemí. Autoritářské režimy se podařilo svrhnout Egypťanům a Libyjcům. Jemen je na půli cesty, prezident Alí Abdulláh Sálíh sice podepsal odstoupení, jeho rodina ale stále zastává vlivné posty, upozorňuje server guardian.co.uk.
Někde, jako třeba v Alžírsku, Maroku či Jordánsku, se po menších ústupcích režimů nepokoje zklidnily. Někde trvají dodnes - lidé se bouří a umírají hlavně v Sýrii. Nepokoje zatím potlačuje i Bahrajn.
Rodinu prý začali pomlouvat
Drama se nicméně mezitím odehrálo i v rodném městě Mohameda Buazízího. Hlavně v jeho rodině. Místo se na čas stalo středem pozornosti světových politiků i médií. Mohamedova matka Manúbía Buazízíová se setkala s šéfem OSN Pan Ki-munem, pozvali ji do New Yorku, Paříže i Dauhá.
"Cestovala jsem hodně do zemí, kde mě a mého syna uctívali, byli tam velmi milí, dávali nám najevo lásku a respekt. Stejně to vypadalo i v Sidi Buzídu a Tunisu," vzpomíná dnes třiapadesátiletá Manúbía Buazízíová, která se v rodném městě živila sběrem oliv.
Časem ale přátelských projevů v Sidi Buzídu začalo prý ubývat a naopak se proti rodině Buazíziových začala projevovat u některých lidí nevraživost. "Jak dny ubíhaly, šířily se čím dál více řeči a začaly klepy. Začali říkat, že máme spoustu peněz, že nám zaplatili novináři. Klepali nám na dveře a chtěli peníze," popsala v rozhovoru pro magazín Time.
Matka se i s dcerami odstěhovala do jiného města
"Říkalo se, že Pan Ki-mun nám dal peníze, že jsem si řekla novinářům o pět milionů dinárů za rozhovor. To není pravda. Nikdy jsem nedostala peníze za interview, od Pan Ki-muna ani od americké nebo francouzské vlády. Ani tuniská vláda nám neprojevila úctu. A nedala nám nic víc, než 20 tisíc dinárů, které dostaly i ostatní rodiny (revolučních) mučedníků," tvrdí žena.
Rodina se proto odstěhovala do města La Marsa nedaleko metropole Tunisu. V chudší části si tam pronajala dům. Dovolit si to prý může i díky oněm 20 tisícům tuniských dinárů (v přepočtu asi 260 tisíc korun), které dostala od vlády za smrt Mohameda. "Je to ale jen dočasné. Neopustím svého syna. Budu ho tam navštěvovat, dívat se na jeho věci, na pokoj, kde spal," dodala Buazízíová.
Nová vláda i prozatímní prezident
Tunisané od smrti Mohameda Buazízího kromě svržení starého režimu stihli zvolit novou vládu. V říjnových volbách do Ústavodárného shromáždění zvítězila umírněně islamistická Strana obnovy (Hizb An-Nahdá). Předsedou vlády byl před několika dny jmenován tajemník strany Hamádí Džibálí.
Dvaašedesátiletý islamista, který strávil za vlády svrženého prezidenta Zína Abidína bin Alího 15 let ve vězení, nejvíce zaujal svými nedávnými výroky o návratu chalífátu do Tuniska. I když strana, kterou reprezentuje, zdůrazňuje, že chce v zemi zavést "demokracii založenou na hodnotách islámu".
Jejím vůdcem je Rašíd Ghannúší, který se v lednu vrátil do Tuniska po 20 letech exilu. Několikrát řekl, že islámské právo šaría nemá v Tunisku místo. Země má také svého prozatímního prezidenta. V prosinci Ústavodárné shromáždění na tento post zvolilo obhájce lidských práv a bývalého oponenta starého režimu Munsifa Marzúkího.
